Častokrát jsem mohla pozorovat své prarodiče, jak si do malé papírové krabičky rozpočítávají léky. Záplava barevných pilulek plnila chlívečky na jednotlivé dny. Léky neubývaly, spíš naopak. Na každou bolístkou je jiná pilulka a ke stáru je těch bolístek čím dál více. Tak se znemocných a starých lidí stávají „sběratelé léků“, kteří si na každý den připraví svůj koktejl zdraví do malé papírové krabičky.

Někdy je opravdu těžké vyznat se vzáplavě léčiv, které nám předepisují jednotliví lékaři. Člověk sám si často nepamatuje jména všech léků, které užívá. A stěží už to bude vědět lékárník, který vám předepíše medicínu, která sice vyléčí jeden zvašich neduhů, ale vkombinaci sdalšími léčivy může způsobit potíže.

Nyní mu bude díky lékové kartě stačit jediný pohled do počítače a bude vědět, jaký lék vám může předepsat. Může se zdát, že se tím na lékárníky přenáší i vyšší zodpovědnost, která dříve připadala na lékaře.

Ale oni už ji stejně mají. Přece jen málokdo si zajde klékaři pro recept na volně dostupné léky. Tak proč nedat lékárníkovi možnost kvalifikovaně rozhodnout, jestli vám daný lék nemůže spíš ublížit? Přece jen těmi „sběrateli léků“ budeme jednou nejspíš všichni.