Po cukrovaru vHrochově Týnci bude brzy veta. Zemědělci přitom nejdříve od vlády slyšeli: „Pokusíme se výrobu cukru zachovat, budeme jednat.“ Když nevyšly vládní sliby, tak že prý zůstanu alespoň budovy, které bude moci někdo znovu využít pro jinou, neméně užitečnou výrobu. Řečeno shumoristou Vladimírem Renčínem „jen vrozená slušnost mi brání pojmenovat to, co nakonec zůstalo“. Zemědělcům proto dochází trpělivost, nechtějí „lítat jek hadr na holi“ Evropské Unie. Přitom se do blahobytného spolku většina lidí tak těšila… Doufám, že jednou stejně bezmyšlenkovitě neopustíme českou měnu, jeden zposledních nástrojů samostatné ekonomické politiky. Já si tedy před dolarem ani eurem klekat nehodlám, „kačky“ mi bohatě stačí. Jen jich mít dost! Vždyť směnárny jsou na každém rohu…