Už jede záchranka, vydrž! Ono se to jednomu řekne, když se dítě dere na svět překotně a bez ohledu na to, že ještě není vporodnici. Rodina je všoku, sousedé mají nastražené oči a uši. Zpráva o nevšedním způsobu zrození dítěte se šíří obrovskou rychlostí do širokého okolí. No co, hlavně, že jsou mimino i máma v pořádku a leží vbezpečí na novorozeneckém oddělení. Ostatně – co by za to jiné ženy daly? Vyprávění těch, které vbolestech rodily dva dny, se podobají jako vejce vejci. Jen málokterá má štěstí říct: bylo to našup. Jsem ráda, že patřím do právě této skupiny rodiček a zcelé té chvíle si po třiadvaceti letech pamatuji jen okamžik, kdy jsme si se synem pohlédli zhluboka do očí. To je pro mámu chvíle, kterou si vsobě ponese do konce života.