Vážená paní Netolická, s velkou radostí si Vám dovoluji oznámit skutečnost nalezení "pokladu chrudimského", jelikož čas dozrál, aby světlo oplodnilo zem a vznikl život - jako zlato se spojuje se stříbrem, aby oko, které je v hlavě, zažehlo mysl krásou, neboť ta je Amorem lidského stvoření. S pozdravem Jiljí Hoferica.

Takové dopisy dostávám od tohoto zvláštního mladého muže často. Myslím, že nejsem hloupá nebo nedovtipná, ale mnohdy nerozumím ani slovo. Mám někdy sto chutí mu jadrně odpovědět, aby se probral ze snění, ale potom ho nechám být. Vždyť takových snílků, co si myslí, že nalezli poklad, je na světě málo. Zaráží mne ale druhá tvář tohoto muže stváří a jménem světce: zarputilost při soudních sporech a neustálých stížnostech, které prší jako déšť na soudní i státní instituce. Možná chce očistit jméno svého otce Rudolfa, ale co je moc, je moc. Jeden na to žaludek nemá.