Kdo nezažil pocit bezmocnosti a vyděšení ve chvíli, kdy jeho blízký člověk balancuje mezi životem a smrtí, ani mu nedojde, jak dlouhá může být vteřina nebo minuta. Je to strašný pocit, vyhlížet záchranku z okna, podupávat na ulici a naslouchat, kdy se ozve zvuk sirény. Lidé žijící na Skutečsku, Lužsku, Prosečsku či Sečsku tyto pocity znají. Když k nim sanita záchranky dorazí do patnácti minut, mohou to pokládat za úspěch. V zimě se tento čas nedodrží ani náhodou. Ministerstvo chce dojezdové časy sjednotit na maximální čtvrthodinu, je si vědomo, že v záchraně lidského života je hlavním pánem čas. Přejme si, aby peníze v tomto případě byly až na druhém místě.