Blíží se čas dušičkových svátků, a člověk se najednou naladí na úplně jinou strunu jakéhosi vnitřního rozpoložení, vzpomínání a úvah o pomíjivosti času. Do mysli se vkrádají otázky a neurčité pocity toho, jaké to bude až …Všichni společně postojíme na svatých polích naší domoviny, kam jsme před časem doprovodili své předky a účastně si potřeseme pravicí stěmi, které na oněch místech potkáme, jdoucími za stejným cílem.

Co je vůbec cílem člověka? Je to naše práce? Naše usilování? Postavit dům, vychovat syna, zasadit strom? Kdy má člověk splněno? A jde vůbec o to něco splnit?

Potkal jsem před týdnem člověka, který mi právě podobnou otázku položil. Zeptal se: „Co myslíš, jaké to tam je? Tam na druhé straně?“ Odpověděl jsem popravdě: „Nevím, ale zkusím to říci takhle: když mi přátelé povídali o tom, jak to vypadá vIzraeli, nechal jsem si tu cizokrajnou atmosféru podrobně vylíčit. A přesto – když jsem se tam před dvěma lety dostal osobně, byla ta atmosféra mnohem krásnější, tak nádherná a překvapivá, že to předčilo moje očekávání.“

Reagoval jsem tak nepřímo na dopis apoštola Pavla do Korintu, kde autor uvádí : 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' Když jsem tedy uvěřil svým přátelům, proč bych nevěřil samotnému slovu Písma, které líčí onu budoucí situaci nepopsatelným způsobem. Věříme kamarádům a známým, nemáme důvod pochybovat o jejich zážitcích a místech, která navštívili, přitom vBibli je nám předestřena široká škála podobenství a příslibů, jež nabízí mnohé odpovědi na naše dotazy.

Možná by neškodilo využít právě tento čas kzastavení a zodpovězení četných otázek. My to ještě udělat můžeme …

VášRudolf Špaček, farář Církve čs. husitské v Hlinsku