V životě jsem ještě nepotřeboval hospitalizaci. To se však se závěrem uplynulého roku změnilo a týden si v jedné středočeské nemocnici poležel.

Než jsem ale nastoupil, musel jsem si připlatit na obvazy a další nezbytnosti, přestože jsem dokázal mezitím nastřádat do českého sociálního a zdravotního systému stovky tisíc korun. Inu, bezplatná lékařská péče byla pofiderní už vloni. A letos? S tvrdou realitou jsem se setkal včera. Hned u vchodu nemocnice mě zkasírovali o tři pětky a bylo mi přiděleno číslo a potvrzení o zaplacení. Přišlo mi vcelku komické házet drobné do kasičky.

Skládat se na něco, co nefunguje, čím peníze protékají jak děravým hrncem.

Změní se tím vůbec něco? Podle mě jen částečně. Na zdravotnictví se totiž přiživuje příliš hladových krků a naše peníze většinou nedoputují tam, kam mají. Podíval jsem se před časem do Švédska a zajímal se tam podrobněji o jejich sociální zázrak. Spočíval v maximálním zjednodušení a zprůhlednění chodu zdravotních pojišťoven. Měli jich asi patnáct, teď už mají jenom jednu. A proč? Přišli na to, že je to vyjde levněji. Že nemusí živit tak rozsáhlý manažerský a byrokratický aparát a že se daleko více peněz využije ve prospěch samotné zdravotní péče. A u nás? Počet zdravotních pojišťoven roste.

Tvrdím jedno. Za tři pětky se mi nevyplatí přikrmovat podnikání, jež vydělává na penězích, které musíme povinně odvádět. Dám je raději za něco, co nám všem pomůže. Mám ale divné tušení, že zas přijdou nějaké další tři pětky, které budeme muset vytáhnout z vlastních kapes, abychom nevědomky podporovali něčí podnikání.