Český národ pomalu ale jistě stárne. Důkazů o tom je na Chrudimsku hned několik. Například před několika dny se zabil při seskoku spadákem vChrudimi třiašedesátiletý parašutista. Nyní se pro změnu vyboural u Výsonína osmdesátiletý traktorista, kterého havarovaný stroj přimáčkl ke svahu. Nebýt kolemjdoucích cyklistů a včasného zásahu hasičů, asi by nepřežil. A mohl bych pokračovat. Vyprávět by o tom mohl i jeden penzionovaný profesor chrudimského gymnázia, který mi chodí do redakce občas spílat, když označím jeho vrstevníky jako staříky. On se přeci tak necítí! „Vždyť zvládnu ještě dlouhou cestu za volantem auta do Alp,“ říká hrdě. Věřím mu. Člověk je natolik stár, nakolik se cítí. Avšak přeceňovat svoje síly bývá někdy ošidné a nevědomky jsou tím ohroženi všichni ostatní. Ať se na mě pan profesor zlobí nebo ne, asi nejvýstižněji by mu o tom řekli své právě onen parašutista na onom světě a těžce zraněný traktorista.