„Nebývá zvykem, že se výtvarníci mají rádi. Možná je to proto, že konkurence je veliká, ostatně jako ve všem,“ říká Ivan Baborák, chrudimský malíř a grafik. Výjimky ale potvrzují pravidlo, a tak přizval své kamarády, špičkové výtvarníky – Hanu Čápovou, Jarku Brázdovou a Jiřího Brázdu, a společně za podpory Chrudimské besedy připravili ojedinělou a atraktivní výstavu svých děl.

Výstava bude zahájena vernisáží zítra v 17 hodin ve výstavní síni Divadla Karla Pippicha v Chrudimi. Úvodního slova se ujme uznávaný znalec umění Dr. Karel Žižkovský. Na flétnu zahraje Kateřina Vávrová. Autoři pro návštěvníky připravili tombolu, do které věnovali své grafické listy. Výstava je prodejní, veřejnosti je otevřena od úterý do pátku od 10 do 17 hodin, v sobotu a v neděli pak od 14 do 17 hodin a potrvá až do 21. prosince.

„Jarka Brázdová dělá figurální keramiku s humornou nadsázkou a perfektním řemeslným zpracováním. Hana Čápová je grafička a malířka, majitelka mnoha cen a uznání za grafiku, kresbu a malbu u nás i v zahraničí. Cenu dostala i v Chrudimi na Trienále ex libris. Jiří Brázda letos vystavoval v Chrudimi grafiku, nyní přichází se svými skvostnými obrazy, které v Chrudimi doposud nevystavoval. Pro sběratele hodnotného umění netřeba představovat. A pokud je někdo zvědavý na mé obrazy, i ty tam budou viset,“ zve na výstavu, jak jinak než s osobitou ironií, Ivan Baborák.

Kurátor etnografických sbírek vsetínského muzea Dr. Lubomír Filip Piperek se výstižně vyjádřil k tvorbě Ivana Baboráka. “ Baborákovy vysoce kultivované obrazy, barevně a kompozičně působivé, v sobě skrývají mnohoznačnou řeč symbolů, jak v prvním plánu, tak na pozadí, které je právě na jeho plátnech tak důležité a vypovídající. Symboly vzaté z lidského světa a ze světa přírody jsou hravé, ale někdy vzbuzují bázeň. Žijí totiž vlastním imanentním životem, v představách každého z nás mohou probudit jiné představy a není zcela jisté, že dokonce ani tvůrce sám není ušetřen těchto posunů - to, co namaloval jako legraci či ironii se v dnešním světě lehce může změnit ve smutek, sebeobžalobu a naopak,“ míní Lubomír Filip Piperek.

A co že má tato čtveřice osobností kromě dělání kvalitního řemesla společného?

Jiří Brázda: „Jarka je moje žena, Hana moje spolužačka, Ivan kamarád. Spolužačka je i moje žena, Hana je kolegyně (v profesi) a taky kamarádka, Ivan je kolega. Má žena je vlastně taky moje kolegyně a kamarádka. A všichni máme rádi svoji práci a taky práci těch druhých, a to je důvod, proč jsme si udělali tuhle výstavu.“

Jaroslava Brázdová: „Všichni jsme tak trochu cáklí - nejen uměním - což nás spojuje. Tím pádem máme o čem mluvit, co řešit, na co nadávat. Všichni ctíme řemeslo, máme radost z tvůrčí práce (když jde od ruky), a máme vlastně i společné téma - muže, ženy a jejich hry.“

Ivan Baborák: „Známe se víc než dvacet let. Společně jsme prožili mnoho prvních májů v Bzenci na místní ochutnávce vín, taky společných dovolených a výstav. Vážím si jejich práce a oslovuje mě. Každé setkání, jak s Brázdovými, tak s Hanou Čápovou, je pro mě svátkem a inspirací. Když už jsme u toho přátelství. Poslední dobou jsem některé kamarády ztratil - pokud tedy jimi byli. Současná doba umí prověřit kamarádství, ono je totiž víc než prachy a závist.“

Hana Čápová: „S Jirkou Brázdou jsem studovala v jednom ateliéru, byli jsme spolužáci a kamarádi. Pak jsem poznala i jeho ženu Jarku a kamaráda Ivana Baboráka. Jsme si blízcí jak povahami, tak i tím, co děláme. A to, že jsme skuteční kamarádi, je prověřeno časem. Známe se už dvacet let.“

Autoři se domluvili, že si udělají radost, a u příležitosti výstavy si navzájem vymění obrazy, speciálně pro tuto příležitost namalované. I ty na výstavě uvidíte. Zastavit se v každodenním shonu a dotknout se zlehýnka krásných věcí může být zejména v době vánoční povzbuzující a očistné. Bylo by škoda nevyužít této příležitosti.

Martina Šťastná