Codex gigas byl sepsán na počátku 13. století v benediktýnském klášteře v Podlažicích a záhy se o něm mluvilo jako o jednom z divů středověkého světa. Pozornost přitahoval již svými rozměry - bezmála jeden metr výšky a půl metru šířky, jimž žádná z jiných středověkých knih nemohla konkurovat, a váhou 75 kilogramů. Četné dohady budilo rovněž vyobrazení ďábla, díky kterému se této knize říká také Ďáblova bible. S ním ovšem sousedí vyobrazení Obce boží nebo-li Nebeského Jeruzalému. Jejich spojení není náhodné – jde o symbolické vyjádření podstaty světa, jak ho vnímal středověký člověk, v němž proti sobě stojí Bůh a ďábel.

Výstavu Codex gigas – Ďáblova bible (Tajemství největší knihy světa) zhlédlo od 20. září loňského roku do 9. března v pražské Galerii Klementinum 61 768 návštěvníků. Navíc se dočkala i mimořádného ohlasu v literatuře a ve filmu – u příležitosti výstavy vyšly čtyři knihy (včetně českého překladu historického románu z němčiny), byly natočeny dva dokumentární snímky a režisér Jiří Strach nyní připravuje hraný film Ďáblova lest. V Chrasti se představí zkrácená verze klementinské výstavy, která kombinuje především exponáty ze sbírek chrasteckého muzea, archeologické nálezy z Podlažic a kolekci z Národní knihovny ČR. Velikost výstavního prostoru si vyžádala redukci hlavně knižních a rukopisných exponátů, které zde kvůli dodržení ochranného režimu zastupují speciálně vyrobené faksimile.

Samotné členění výstavy jinak zůstalo stejné, jako při pražské premiéře. Expozice líčí okolnosti vzniku Ďáblovy bible i její dramatické putování z Čech až na sever Evropy. Zvláštní část je věnována rovněž samotnému obsahu neobyčejného rukopisu, kde jsou na 312 pergamenových listech zaznamenány kromě bible i další texty, včetně Kosmovy kroniky, dvou historických prací Josepha Flavia, lékařských spisů a zaklínacích formulí proti nemocem a zlodějům.

(tich)