Filmaři ve Slatiňanech natočili víc než tři čtvrtiny filmu, zbytek je čeká na jaře příštího roku. Natáčení v čase protiepidemických opatření nebylo snadné, bylo třeba dodržovat všechna opatření a také striktní pravidla stanovená samotným zámkem, který patří mezi české národní kulturní památky a  kde právě v červenci skončila rozsáhlá obnova. Během ní byla zrekonstruována fasáda, okna, dveře, některé místnosti a také zrevitalizovaná zámecká zahrada. Je proto jasné, že kastelán zámku Jaroslav Bušta dbal na to, aby výsledky této obnovy neutrpěly přítomností filmařů. Sama režisérka Solčanská k natáčení řekla: „Starý zámek ožil. Na chvíli. Předmětům jsme vrátili jejich původní význam, otevřeli okná, rozestlali postele a naplnili skříně… Staré parkety vzdychají pod každým krokem, zvukaři jsou z toho na nervy. Éterické siluety žen utažených do korzetů… Pokoušíme se porozumět světu, který už sto let neexistuje.“

A jak vnímal přítomnost filmového štábu kastelán zámku Jaroslav Bušta? „Někdy jsem měl opravdu srdce na pokraji zástavy, přece jen je zámek skoro jako dítě, o které deset let pečujete a nechcete, aby se mu něco stalo. Naštěstí až na drobnost vše dobře dopadlo a já jsem tomu strašně rád,“ prozrazuje kastelán. Tou „drobností“ má na mysli skutečnost, že se herci Lukáši Pelčovi, který představuje ve filmu zahradníka Štefana, podařilo rozbít okenní tabulku. Ale, jak s úlevou konstatoval sám herec, se naštěstí „všecko dalo do pořádku“.

Navzdory tomu je Jaroslav Bušta rád, že filmařům dovolili prostory zámku využít. „Na natáčení budu vzpomínat v dobrém, byla to zajímavá zkušenost a zážitek. Vidět, jak ožívají zámecké interiéry, jak film vzniká, jak se v noci natáčí den, jak filmově sněží, prší atd. Sledovat všechny profese, které se na tvorbě podílejí. Není to nic lehkého, člověk si to uvědomí, až když vidí, jak se takové dílo tvoří.“

Na scénáři, inspirovaném románemm Služka Hany Lasicové, pracovala Solčanská skoro sedm let. Vypráví příběh žen, o kterých rozhodují muži, o romantickém vztahu, který i dnes někdy vzbuzuje vášně. Hlavními hrdinkami jsou dvě dívky zmítané citovou nejistotou. V období první svetové války přichází patnáctiletá Anka (Dana Droppová) pracovat jako služka do pražské vily vysoce postaveného rakousko-uherského úředníka (Karel Dobrý) a jeho manželky (Zuzana Mauréry). Ančinou novou rodinou sa stává služebnictvo – kuchařka Kristína (Anna Geislerová), služka Líza (Vica Kerekes) nebo zahradník Štefan (Lukáš Pelč). Kromě nich však získavá i úhlavního nepřítele - stejně starou dceru z panské rodiny, Resi (Radka Caldová). Nevraživost se však postupně promění v sympatie a mezi mladými ženami se rozvine romantický vztah. To všechno v době, kdy ženy neměly ani volební právo, nemluvě o právu na lásku podle vlastního výběru. Má jejich vztah šanci na přežití, nebo doplatí na tehdejší normy a pravidla?

Film Služka byl nedávno podpořen významným evropským filmovým fondem EURIMAGES, což představuje garanci kvality a spoločenského přesahu celého projektu. Producenty filmu jsou slovenská společnost Bright Sight Pictures a česká CINEART TV Prague, koproducentem je Česká televíze.