Spolu s hlasatelkou Marií Tomsovou, dirigentem Miroslavem Kořínkem a malířem Tomášem Jansou, který zde také vystavoval svoje obrazy, otevřeli spolkovou knihovnu symbolickým podpisem a poklepáním na starou almaru, odkud budou knížky k zapůjčení. Dlouholetí členové známého pražského divadla pak bavili plný sál hudebním programem i vtipnými historkami. Pořadem, který se tematicky odvíjel od devíti antických múz, provázela Marie Tomsová.

Navštívil jste nedaleký kostel sv. Václava v Hrbokově. Co jako amatérský malíř říkáte na tamní výzdobu?
Byl jsem tím překvapen. Vůbec jsem netušil, že někde něco takového existuje. Marie mě seznámila s historií kostela a myslím, že to propojení současnosti tvůrců s náboženským tématem je nesmírně zajímavé a obdivuhodné.

Kromě herectví jste se také proslavil jako jeden z klasiků českého dabingu. Která je Vaše nejoblíbenější role v dabingu?
Musím říct, že rozsahem největší a snad opravdu i nejoblíbenější je Marge Simpsonová. Tu dělám už 25 let. To je opravdu báječná postava.

Hlas je vaším denním chlebem, a proto o něj musíte i nějak pečovat. Jaký je váš recept na udržení si zdravého hlasu?
Upřímně řečeno – o svůj hlas nijak zvlášť nepečuji. Akorát někdy s tím mám trochu problém, protože i když netrpím na chřipky – chřipku jsem nikdy neměl – pravidelně mívám problém s hlasivkami. Když začne podzim a já se nadýchám studeného vzduchu, dostanu zánět nosohltanu. Můžu vám říct, že to se mi děje skoro každoročně. Když mně pak začne bolet v krku, snažím se to trochu přeléčit pastilkami. Potom se mi taky stalo, že jsem tak chraptěl, že jsem musel odříct představení. Říkám, že já ten hlas moc nešetřím. Mám tedy jen jedinou věc – jsem celoživotní nekuřák. V životě jsem nevykouřil cigaretu.

Rekreační lesy Podhůra
V lesích chrudimské Podhůry přibylo zábavy

Tento rok by se měl natáčet nový film Den Štěstí. O čem je a jaká bude vaše role v něm?
Tento film se bohužel nakonec nerealizoval. Měl se točit už předloni a měl to režírovat Ivan Fíla. Byl to příběh zpěváka Petra Nováka. Já jsem měl vystoupit v záporné roli agenta StB. Ten film má nádherný scénář, ale kvůli problémům s autorskými právy písní k němu zatím nedošlo.

Říká se, že někteří herci se více ve své kůži cítí na divadle než v reálném životě. Jak to máte vy?
Pro mě v tom není žádný rozdíl. Divadelní role jsou pro mě jako profese, ale na můj souromý život to vliv nemá. Měl jsem v životě obrovské štěstí – od svých pěti let jsem chtěl být hercem a tato profese, kterou jsem si v dětství vysnil, mi zůstala. Beru to jako velké štěstí, protože toto se mnoha lidem nestává.

Členové spolku Trojbojané věří, že se jim do budoucna poštěstí na Almaru posbírat více podpisů a zvou na další setkání se zajímavými osobnostmi.

Filip Horák