Znám cenu svého času

Provází ji na cestu ke čtenářům básnická slova Jiřího Faltyse v úvodním eseji. Pokud je symptomem kvality básnické sbírky tematická pestrost a bohatost, najdeme ji v jeho knize přemnoho. Dokázal vytěžit z poznání našeho světa´a života bezpočet myšlenek, postřehů a citů – radostí, žalů i zklamání. Nezapřel v sobě poučeného zaníceného hudebníka, např. báseň Baroko je oslavou věčně mladého baroka, interpretovaného umělci, kteří byli mladí a krásní i proto, že uměli“. A také milovníka literatury a kantora (báseň Z písní kantorských). Hlásí se ke svému obdivovanému Jaroslavu Vrchlickému a Slatiňanům v době jeho prázdninových pobytů. Z kantorských tradic vyrůstá báseň o K.V. Raisovi a jeho učitelské dráze v Trhové Kamenici, zakončené prostými verši:

„Dva tucty hrubých lavic,
Ptáčata rozčepýřená, ještě housle, Kristus pán,
Tabulky z břidlice, plavajs…
Na šedesát dětských hlav –
Vzdělával tu
Podučitel – básník Rais.“

Básník přijímá, přes chvíle deprese, s vděčností dar žití a říká „znám cenu svého času“ a vím, „jak přehořklé jsou dny poslední.“ A proto se naléhavě táže, jak žít v tomto světě plném stínů, kde se s našimi životy hraje často nečestně. S pokorou přijímá všední chvíle a čerpá sílu v přírodě, v přírodních krásách Vysočiny, když v nedělním poledni „ze sousedních vsí rozmlouvají zvony“.

Chudé básnické řemeslo

Krečmer se nevyhnul zamyšlení nad postavením básníka. Být básníkem je „až neskutečně chudé řemeslo“, které přesto dává tvůrci, díky neomezené fantazii, nekonečné možnosti a opojení z tvorby.

Jedna jeho báseň je nazvána Amo-ergo sum. Ale jen láska opravdová si zaslouží úcty, pouhé sexuální poblouznění nejmladší generace odmítá. Dívka si uvědomuje planost sexu bez lásky, ale jít za svou představou znamená vymknout se z party, vyznávající jiné hodnoty (Starosti „náctiletých“, In medias res). Důležitá báseň Ruce je apoteózou rukou těch, které stvořily Věstonickou Venuši, rukou milenců, matek, tisknoucích k srdci novorozeně, rukou stvrzujících čestné slovo. Ale také jsou ruce „pálící do hrudí olovo“ a ruce kata, nastavujícího v míru oprátku na hrdlo Milady Horákové.

Básník svými verši varuje před vším, co ničí v člověku lidskost. Politický a náboženský fanatismus, ale i krutost, s jakou se chová pán ke svému psu, jehož oči se marně ptají, co provedl, že musí žít v černém vězení garáže, než je vyhozen na silnici (Balada o Dolině).

Sen o zemi lásky a pravdy

Klíčová báseň Loučení s rokem 2006 je skeptickým pohledem na naši současnou konzumní společnost s vyjádřením obav o budoucnost pravnuků našich vnuků. Krečmer sní o nové zemi lásky, pravdy a lidské radosti, založené na vzájemném porozumění. Autorovy básně jsou psány srdcem a rozumem, sbírka je prosycena moudrostí. A snad proto vybral jako moto slova „Člověk tak mocně naříká při každé bolesti, a tak málo se raduje, když žádnou nemá“. Líbezná knížka nevelkého formátu, doprovázená ilustracemi přítele, Jiřího Šimka, vybízí vložit ji do kapsy a někde v klidném koutu přírody se nechat unášet jejími verši.

Miloslav Bastl