Padesát roků je úctyhodný věk na kapelu. Jaké byly začátky?
Zdeněk Beran: U zrodu skupiny velkou roli sehrál můj otec – vynikající muzikant, který hrál v kostele na varhany a také vedl chrastecký mužský pěvecký sbor. Mě a mého bratra vedl k hudebnímu vzdělání, které jsme absolvovali na lidové škole umění v Chrudimi. Protože nás oslovovala moderní beatová hudba, v roce 1971 jsme s bratrem Ivem, Vlastimilem Boštíkem a Jiřím Bednářem začali v našem obýváku zkoušet. A tak vznikla naše skupina – všechna příjmení začínala písmenem B, proto jsme se nazvali B-Q z anglického Quartet.

Zpočátku jste hráli převzaté skladby. Jaké jste měli hudební vzory?
ZB: Samozřejmě převzaté skladby, především zahraniční, hrály v našem počátečním repertoáru podstatnou roli. Byly to skupiny Beatles, Creedence, Rolling Stones. Později Deep Purple, Uriah Heep, Pink Floyd, Genesis a další. Některé zahraniční písně jsme opatřovali vlastními českými texty, které psali všichni členové skupiny.

Kdy začala v kapele vlastní tvorba? Měly písničky takový úspěch, že si je lidé zpívali s vámi?
ZB: Kupodivu vlastní tvorba začala hned na počátku kapely. Zpočátku jsem většinu napsal já, pár skladeb Jirka Bednář. Některé vlastní písně úspěch měly – naši tehdejší fanoušci si vzpomínají na písně, jako byla Falešná hra, Zase chci si hrát. Později svojí tvorbou přispíval František Bačkovský. V roce 1986 naše kapela společně s básníkem Josefem Šimonem nahrála LP desku Pouštní pták na útesech rocků, která obsahovala vlastní tvorbu básníka i kapely.

Zdroj: Youtube

Černou můrou hudebních skupin byly takzvané přehrávky. Jak jste se s nimi popasovali? Co se kulturním pracovnicím nelíbilo?
František Bačkovský: Já jsem nastoupil do B-Q v roce 1975 a moc dobře se pamatuji na přehrávky, které organizovalo Okresní kulturní středisko. Z předloženého seznamu si vybrali 3 písně, které jsme před komisí zahráli. Na přehrávkách seděla několikačlenná komise, její složení bylo vždy spíše politické, pouze jeden člen býval odborníkem na hudbu. Od těchto členů jsme vždy obdrželi pochvalu, jak nám to hraje a zpívá. U ostatních to bylo horší. Již seznam skladeb, který se předával k přehrávkám, musel být sestaven tak, že obsahoval nejméně 50 procent česky zpívaných věcí. I proto jsme často některé zahraniční hity přetextovávali do češtiny. Opatřovat některé notoricky známé hity českým textem nám připadalo směšné.

Máte nějaký konkrétní příklad?
FB: Vzpomínám, jak tehdejší členka komise konstatovala: „A čo tam v tom vašem seznamu dělá to Yesterday, vždyť existuje český text!“ Na produkci skupin chodily kontroly, měřily decibely, poslouchaly texty i mluvené slovo – pokud to dle jejich kritérií nebylo v souladu s ideologií, skupinám zakázaly vystupovat a podmínkou pro vystupování bylo absolvování nových přehrávek. Nám se to také přihodilo, naštěstí termín přehrávek nebyl tak vzdálený, tak zákaz trval asi „jen“ půl roku. Vyhlášenou postavou, na kterou hudební skupiny okresu Chrudim určitě nezapomenou, byl pan Z., který se neváhal infiltrovat na maškarní zábavu v masce.

Hráli jste často na tanečních zábavách. Bylo to jen na Hlinecku nebo i někde dál?
FB: Hráli jsme nejen taneční zábavy, ale i plesy a jiné kulturní akce téměř ve všech sálech a na parketech bývalého chrudimského okresu i jinde.

Jak se hraje dnes rockerům, jejichž věk už překročil důchodovou hranici?
FB: Ano, věk je samozřejmě znát, už nám před pódiem nekřepčí náctileté fanynky, přicházejí spíše rockoví fandové, někdy i o holích s vyměněnými kyčelními klouby, pro které je naše hudba jejich mládím. Nicméně jakmile nastoupíme na pódium, omládneme o několik desetiletí. Došlo k tomu i na oslavě jubilea – Zdeněk, já, Víťa i nejstarší člen naší kapely jednasedmdesátiletý bubeník Vlastík jsme to dali jako zamlada. Jinak dnešní doba je proti zlatým bigbítovým 70. a 80. létům zcela odlišná. Tehdy byl problém sehnat kvalitní hudební nástroje, aparatury. Přesto jsme hráli téměř každou sobotu, mnohdy i v pátek nebo při nedělních odpoledních čajích. Návštěvnost akcí byla vysoká, přitom propagace spočívala pouze ve vyvěšení plakátů. Dnes u nás lze sehnat hudební nástroje a aparatury na světové úrovni, příležitostí si zahrát ovšem podstatně ubylo – doby, kdy byla v sobotu taneční zábava v každé větší obci, jsou pryč. Navíc se nám zdá, že dnešní mládež se místo aktivnímu hraní věnuje pasivní konzumaci hudby na internetu.

Jaké jsou vaše plány do dalších let?
FB: Žádné velké ambiciózní plány nemáme. Protože hudba je po celou dobu našeho života jeho součástí, tak si rádi občas zahrajeme pro své potěšení a pokud naše hraní udělá radost i dalšímu publiku, budeme za to vděčni.