Návštěvníci tak měli od rána do večera možnost seznámit se s pradávnými keltskými tradicemi, řemesly i uměním. Ke slavnosti patřilo v minulosti také hodování a trhy.

Svoji keramiku přijel do Nasavrk nabídnout také Ivo Žák z Herálce. „Keltové jsou mi blízcí svojí filozofií, o jejich život se zajímám řadu let,“ říká sympatický muž v dlouhé bílé haleně. Přívěsky, korále, aromalampy i keltská symbolika budí u příchozích značný zájem. „Původní keltská keramika k přípravě pokrmů byla často takzvaně tuhovaná. Nádoby s obsahem grafitu se daly vložit do otevřeného ohně. Výroba této keramiky keramiky je ale technologicky dost náročná a drahá, proto se jí nyní u nás nikdo nevěnuje,“ vysvětluje Žák.

V zámecké zahradě se mezitím zvolna opékaly obilné placky na rozpálených kamenech, k vidění byly i ručně zhotovené boty z kůže. Keltové bývali mistrnými prospektory, objeviteli minerálů a kovových rud. Zpracování železných polotovarů předváděl v Nasavrkách kovář Roman Pohanka. Ten na požádání vyráběl pro zájemce prstýnky, zvonečky, svícny i další předměty ze železa. „Zúčastňuji se podobných akcí už řadu let a můžu říct, že zájem lidí o život Keltů roste,“ říká Pohanka.

V podvečer se konala v zahradě i starověká keltská svatba, i tady se ale jednalo pouze o ukázku. „Zajímavé je, že Keltové vstupovali do manželství nejdřív jen na jeden rok. Teprve když se ukázalo, že jejich svazek funguje, spojili muž a žena své životy natrvalo,“ říká pětadvacetiletý Jiří Antoš, jeden z organizátorů Lughnasadu.

Slunce už nad Kelty pomalu zapadalo, program v Nasavrkách ale ještě nekončil. Na dobrou noc zahrála na závěr oslav keltská hudební skupina Jauvajs.