Tučný čtvrtek (letos 16. 2.)
Jak už název napovídá, je to den, kdy se dostává ke slovu zahánění chutě na mastné. Konají se hostiny, kde se podává maso, ale také pěkně osmažené koblihy nebo jitrnice. Zajímavý krajový zvyk má na tento den Valašsko. Po staveních chodí od pradávna medvěd a koleduje slaninu a vejce.

Masopustní úterý (letos 21. 2.)
Ačkoli se z dnešního pohledu jedná o všední pracovní den, v dřívějších dobách bývalo právě masopustní úterý dnem velké veselice a tancovaček do nočních hodin. Právě v tento den se jí, pije a hoduje.

Masopust. Ilustrační snímek
Masopust? Přesvědčili jsme UNESCO o jeho jedinečnosti, říká etnografka

Popeleční středa (22. 2.)
Končí období masopustního veselí a dopřávání si a přicházejí dny, kdy se lidé připravují na období předvelikonočního půstu. S tímto dnem se pojí obřad zakopávání basy – což je jen další připomínkou, že zábava končí a nastává doba rozjímání. Půst neznamenal jen omezení se v jídle, ale vzdání se většiny světských radovánek – alkoholu, sexu, stejně jako konání svateb a jiných oslav.

Pytlový čtvrtek (23. 2.)
Den, kdy se dojídají zbytky navařené a napečené na masopustní hody.

Svatý Matěj (24. 2.)
Den, který byl předzvěstí jara. Proto se k němu váže velké množství pranostik. Například „Na svatého Matěje postačí jen košile na těle“. Nebo „Na svatého Matěje skřivánek vesele zapěje: Přijde jaro, přijde“. Na tento den se také prováděly různé rituály, které měly posilnit úrodu.

Pilníkov žil v sobotu masopustním průvodem a veselím.Pilníkov žil v sobotu masopustním průvodem a veselím.Zdroj: Jan Bartoš

Liščí neděle (26. 2.)
První postní neděle, ke které se váže řada zvyků. Tím hlavním je pečení preclíků, které pro své děti pekly matky. Pak je věšely na zelené větvičky s vysvětlením, že je tam zanechala liška.

Speciál Deníku k masopustu.Zdroj: DeníkPražná neděle (5. 3.)
Druhá postní neděle získala název podle pokrmů, které se v tento den tradičně jedly. Byly z pražených surovin, jako například pučálka nebo pražená obilná zrna.

Kýchavá neděle (12. 3.)
O třetí postní neděli nebylo zas tak špatné kýchat. Věřilo se mimo jiné, že kolikrát v tento den člověk kýchne, tolik let ještě bude žít. Předci se tomu snažili různě pomáhat, třeba šňupáním tabáku a sušených bylin.

Kostýmy se dědí z generace na generaci. K obchůzce patří muzika, koblihy, i nezbedné kousky
Tradice, na kterou můžeme být pyšní. Maškary z Hlinecka jsou na seznamu UNESCO

Družebná neděle (19. 3.)
Čtvrtá postní neděle byla dnem, kdy se setkávaly mezi sebou rodiny. Ačkoli se stále nemělo jíst maso, byl to den pomyslného odfrknutí a vařila se trochu mastnější jídla, nezřídka s rybami. Ty byly dřív považovány také za postní pokrm. Návštěvy se také hostily něčím pečeným, sladkým.

Smrtná neděle (26. 3.)
S tímto dnem se pojilo odcházení zimy a definitivní nástup jara. Podpořit to měla řada lidových zvyků, zejména známé vynášení a pálení či topení Morany. Smrtná neděle je předposlední postní nedělí. Období půstu uzavírá neděle květná, kterou začíná Svatý týden, kdy začínají přípravy na Velikonoce.