Překvapí už první tóny písně Klid a mír a ticho, kterou celé album startuje. Nejedná se totiž o žádný typicky „fiXí" nářez. Song je pomalý a nutí k zamyšlení.

Úvodní píseň je určitou předzvěstí toho, že tentokrát bude něco jinak. Album je hlubší a syrovější. Hudební stránka je propracovaná, některé texty jsou o poznání smutnější a vícevýznamové.

„Jede náklaďák, veze spoustu hlíny. Za ním jedu já, lítaj kousky špíny," zní například v písni Náklaďák, v níž se kapela dotýká i problematiky hejtů, tedy hanlivých komentářů. Zádumčivá je také píseň Limity: „Já vím, že mý srdce není černá díra a cílový limity nejsou. Ale ony jsou – hluboko na mým území." Zasmušilost a melancholie celého alba pak vrcholí v písni Mariánský léto.

Přesto je deska stále zábavná. Michal „Márdi" Mareda opět baví svými texty. Babička tak má „žlutej hřeben s Lady Dianou", Saruman „řídí náklaďák a veze temný síly" a nechybí ani skřítci a elfové.

Přes výraznou změnu Vypsaná fiXa ale své fanoušky neochudila ani o to, co od ní očekávají. Její typický sound nabízí především písně Siky Romero a Člověk s přehledem, v níž dokonce zní i vzkaz Davida Grohla z Foo Fighters a Nirvany. Pozitivností pak hýří poslední song Ničím nerušená chvíle, z něhož je cítit hravost, která je pro Vypsanou fiXu tak typická.

Tady to někde je je album, které není prvoplánové, nefunguje tolik hned na první poslech, ale o to je silnější. Kapela nevsadila na osvědčené grungeové a punkové tóny, vydala se trochu jinou, melancholičtější a melodičtější, cestou, o níž nemohla tušit, jestli bude správná. A právě v tom je ten punk.