Poláčkův rodný dům už nestojí

Sousoší pětice kluků z knihy Bylo nás pět (Josef Zilvar z chudobince, Čenda Jirsák se psem Pajdou, Éda Kemlink, Petr Bajza a Tonda Bejval), dílo profesora hořické kamenickosochařské školy Michala Moravce, odhalené 28. června 2003 za přítomnosti Karla Smyczka, režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a představitelů klukovských rolí, připomíná nejslavnějšího rychnovského rodáka Karla Poláčka.
Jednoposchoďový dům, ve kterém se Karel Poláček narodil, již nestojí – na jeho bourání se v době předlistopadové podíleli sovětští vojáci. Na jeho místě je nyní činžák asi sto metrů níž pod budovou policie.
Vnuk Karla Poláčka Martin Jelinowicz (*1947) žije od roku 1969 v kanadském Torontu, tam také 1984 vydal ve Škvoreckého nakladatelství Sixty-Eight Publisheres devětapadesátistránkové Poláčkovy Poslední dopisy Doře.

Pověst svobodomyslné školy

Začátkem 60. let byl žákem Vyšší průmyslové školy strojnické v Rychnově nad Kněžnou. Podle jeho maminky (Jelinowiczovi žili po 2. světové válce v Praze) Martina nechtěli v Praze přijmout na střední školu, a protože rychnovská průmyslovka měla pověst svobodomyslné školy, šel studovat sem. Plus k tomu přistupoval fakt, že v Rychnově nad Kněžnou se narodil jeho dědeček Karel Poláček.
V roce 2002 vydalo nakladatelství Likaklub 191stránkové České soudničky aneb Copak je to platný, v nichž je zastoupen třinácti soudničkami i Karel Poláček. Škoda, že v úvodní poznámce není uvedeno správné datum Poláčkova úmrtí, potvrzené poláčkovskými sympozii (na fotografii), správně 21. ledna 1945.
Podle přání Martina Jelinowicze dva výtisky této knihy převzal rychnovský Městský úřad a jeden jeho češtinář na rychnovské průmyslovce Josef Krám.
Dceru Karla Poláčka Jiřinu Jelinowiczovou, matku Martina a Tomáše Jelinowiczových, která zemřela v květnu 2001 v kanadském North Yorku, doslova na poslední chvíli po záboru naší republiky 1939 dostala do Anglie družka Karla Poláčka Dora Vaňáková; ta s ním pak taky šla do koncentračního tábora. Jiřina Jelinowiczová žila od roku 1969 v Kanadě a byla autorkou překladů knihy Never Cry Wolf současného nejčtenějšího kanadského spisovatele Farleye Mowata.

(zr)