Projekt zaujme odvahou seniorů z Domova Drachtinka, neváhajících podpořit veřejnou sbírku „vlastní kůží". Do role modelek a modelů se totiž vtělilo jedenáct dam a pánů v průměrném věku 85 let. V hledáčku fotografa Radka Pavlíka pak vznikly snímky evokující ducha dobových reklam regionálních značek. Výtěžek z prodeje kalendáře je věnován na sbírku Domova seniorů Drachtinka, zřízené za účelem zbudování Víceúčelového parku Drachtinka.

Patronem kalendáře je hudebník Ondřej Havelka, který včera v Hlinsku vystoupil se svými Melody Makers.

Senioři z Drachtinky v roli modelů

Již podruhé se klienti místního Domova seniorů Drachtinka převtělili do role modelů a nafotili charitativní kalendář.

Po úspěšném projektu s názvem „Umění stárnout" z roku 2011, se klienti společně s týmem profesionálního fotografa, grafika a nadšených zaměstnanců Domova, pustili do dobrodružství dobových scén 30. a 40. let minulého století. Pánové a dámy z Domova seniorů tak mohou autenticky zavzpomínat na dobu svého mládí. Fotografie si můžete prohlédnou také na výstavě v hlineckém Betlémě, která byla otevřena 2. října až do 25. listopadu v zrekonstruovaném domku č. 178. Patronem kalendáře se stal zpěvák, herec, tanečník, režisér a frontman skupiny Melody Makers Ondřej Havelka.

O nápadu na kalendář a průběhu fotografování jsme si povídali s VENDULOU TROJANOVOU, koordinátorkou PR aktivit Domova seniorů Drachtinka.

Kalendář pro rok 2013 nese název Hodnoty času, proč jste jej takto pojmenovali?
K tomuto názvu jsme se dobrali až v průběhu tvorby kalendáře. Jako pracovní název jsme používali „retro" kalendář, ale postupem doby jsme cítili, že to není ono. Nechceme se jen dívat směrem zpět a s nostalgií říkat, jak to bylo krásný… Všechno má svůj vývoj a právě čas prověřuje, jaké hodnoty jsou ty pravé. Nositelem hodnot je konkrétní osud v běhu času. V našem případě jsme propojili osudy seniorů s osudy tradičních společností v našem regionu a věříme, že vzešlo dílko, které má hodnotu.

Jak probíhala domluva s jednotlivými firmami, které se v kalendáři prezentují?
Když už jsme měli základní myšlenku, bylo nezbytné najít partnery, kteří do toho půjdou s námi. Původně jsme měli vytipovaných 12 firem s letitou tradicí z Pardubického kraje. Záměrem bylo ztvárnit na 12 listech kalendáře dobovou reklamu každého z nich. Finální počet se sice zúžil na polovinu, ale o to více jsme mohli popustit uzdu fantazie při tvoření scénáře. „Sedm statečných", kteří vložili svůj kapitál do tvorby ojedinělého projektu „nadšenců z domova seniorů" mohl odstartovat. Odměnou jim jsou nádherné fotografie zachycené objektivem Radka Pavlíka. Tradiční značky z regionu jako: Eta, Evona, Rychtář, Matula, Karosa, Tatra a Východočeská tiskárna se nyní hrdě hlásí k našemu partnerství. Namátkou uvádím slova Ing. Stanislava Pantůčka: „Kdo viděl fotky děvčat z Drachtinky, tak se musí ptát, kde jsou všechny ty Krainové, Maxové, Hanychové… Děkujeme, že jsme mohli být u toho."

Jakým způsobem reagovali klienti na to, že se stanou modely v chystaném kalendáři?
Vzhledem k tomu, že loňský kalendář se setkal s velmi kladným ohlasem, nebyl problém najít klienty ochotné podílet se na vzniku nového. Společné setkání inicioval fotograf pan Pavlík. Potkal se s klienty a snažil se jim vysvětlit, jak bude celá společná práce probíhat a jak se následně propracovává k finální fotografii. Přinesl také ukázky prací, na kterých demonstroval výsledek počítačových úprav snímků. Jeho spontánnost a živelnost byla zprvopočátku vnímaná klienty trochu rozpačitě, ale v očích některých z nich již bylo vidět, že nadšení a zvědavost tam je… šlo jenom o to, najít způsob, jak překonat zábrany a navázat kontakt. A to se povedlo již při prvním fotografování.

Jak vznikal scénář a výběr lokací pro focení?
Vše se samozřejmě odvíjelo od prezentace daného produktu partnerské společnosti a dostupnosti ztvárnění scény modely a modelkami s průměrným věkem 85 let. Nastal tvůrčí kvas, na kterém se podílel fotograf a několik kolegů z Drachtinky včetně ředitele Domova Marka Bíška. Jistě si dovedete představit, jak dospělý člověk ožije při představách nejrůznějších scén prezentujících např. pivo, vysavač, či punčochy. Nápadů byla spousta, museli jsme je zredukovat na 4 scény pro každou značku. Každá scéna vyžadovala určité prostředí, aby splňovala dobovou iluzi. Snad nejtěžší bylo sehnat prvorepublikový autobus tehdy ještě ze Sodomkovy karosárny. Jaké štěstí se na nás usmálo, když se nám podařilo takový autobus najít v nedalekých Jenišovicích. Jakým zázrakem však bylo, když nám členové Sboru dobrovolných hasičů tento autobus z roku 1925!!! ochotně nastartovali a popojížděli s námi po vesnici k nejvhodnějšímu pozadí. Další čtyři dny focení jsme mohli díky dalším partnerům strávit v prostorách Východočeského divadla Pardubice, v Pivovaru Rychtář, v hospodě u sv. Huberta, v Muzeu obuvi a kamene ve Skutči a ve skanzenu Veselý Kopec ze SLS Vysočina.

Klienti jsou vyfoceni v dobových kostýmech, jak se vám je podařilo získat?
Od samého začátku jsme chtěli, aby byl kalendář zasazen do meziválečného období první republiky. Nevěděli jsme však o konkrétním místě, kde potřebné množství kostýmů sehnat. Až jednoho večera zhruba před rokem jsem se dívala v televizi na Četnické humoresky a najednou bingo! půjčíme si kostýmy z České televize! Začala anabáze slepičky, která potřebuje vodu pro svého kohoutka. Od produkce, přes požehnání vedení a tiskovou mluvčí jsem se dobrala cíle. V den D jsem navštívila sklady kostýmů a po pětihodinovém měření a hledání těch pravých kostýmů do předem rozepsaných scén, jsem zaprášená, ale šťastná odjížděla po střechu naložena šaty, klobouky a kabelkami. Komerční zapůjčení by se vyšplhalo ke sto tisícům. Díky velkorysosti vedení ČT studia Brno jsme mohli těchto kostýmů pro focení užít bezplatně, čehož si nesmírně vážíme!

Co je cílem této akce?
Celou tuto taškařici, na které se bez nároku na honorář podílí mnoho lidí, děláme proto, abychom napomohli veřejné sbírce Domova seniorů Drachtinka. Ta byla vyhlášena za účelem získání finančních prostředků na vybudování Víceúčelového parku Drachtinka. Chceme, aby v centrální části města Hlinska v blízkosti našeho Domova vznikl další bezbariérový prostor, kde se mohou setkávat všichni obyvatelé města napříč generacemi. Obyvatelé našeho Domova nežijí v ghettu uzavřeném před venkovním světem. V parku plném laviček a altánků, nebude chybět dětské a petanquové hřiště, či venkovní tělocvična. Zatím je vše jen na papíře, ale pevně věříme, že se nám za pár let podaří potřebné finance získat. Charitativní kalendář HODNOTY ČASU je snad ten správný krok…

Stalo se během fotografování něco, na co ráda vzpomínáte?
Ráda vzpomínám na již zmíněné focení v historickém autobuse z roku 1925 v Jenišovicích, kde se naši modelové trumfovali se stejným ročníkem „narození" povozu, kdo více vydrží. Doslova kouzelná atmosféra panovala ve foaye Východočeského divadla v Pardubicích, kde nám pan ředitel na celý den poskytl nejen prostory divadla, ale také celé produkční zázemí. Naše dámy modelky byly oblékány garderobiérkami, o účes se postaral zkušený vlásenkář a scény pomáhali dotvořit rekvizitáři. Věřím, že tento zážitek si užili i hlavní aktéři. Nadšena jsem byla z ředitele Muzea obuvi a kamene ve Skutči, který se po první rezervované půlhodince focení v obleku převlékl do montérek. Byl zřejmě natolik stržen tvůrčí atmosférou, že zcela dobrovolně plnil všechna zběsilá přání fotografa a ve venkovní expozici kamene rozhýbal všechny stroje, co se rozhýbat daly.

Jeden zážitek však přece jen předčí všechny ostatní. Hlavním hrdinou tentokráte nebyl člověk, ale zvířátka. Byl krásný květnový den, fotili jsme ve skanzenu Veselý kopec a velmi nutně jsme potřebovali na jednu scénu kočku, která bude z misky pít mléko. Vše bylo dlouho před tím domluveno. Městská kočka měla být dovezena v přesnou hodinu do skanzenu, ale ejhle na kočičku přišlo jaro a panelákový gauč vyměnila za střechy protějších domů. Zaměstnanci skanzenu se snažili situaci zachránit dodáním vlastní živé rekvizity. Polodivoká kočka nezvládla sílící zájem médií a zdrhla ještě před vraty. Další náhradní řešení v podobě kůzlete pro změnu nechápalo, proč má pít mléko kravské, když jeho mámou je koza… Pointu najdete v kalendáři.

Linda Vojancová