Boje začaly koncem června prvními střety u Jičína, Trutnova nebo Dvora Králové a válka vyvrcholila 3. července 1866 v sedm hodin ráno, kdy u Hradce Králové vypukla rozhodující bitva, do níž se zapojilo přes 450 000 mužů.

Dunění více než 1500 děl bylo slyšet i na chrudimských návrších a dalekohledem bylo možné při zemi u Kuklen zahlédnout záblesky. Místní obyvatelé s napětím očekávali jakékoliv zprávy o výsledku bojů. Strach byl přímo hmatatelný.

První novinky přinesl v den bitvy vysloužilý major, který tvrdil, že Prusové byli poraženi. Radostnou novinu k večeru potvrdil i saský vojenský lékař. Nadšení Chrudimských neznalo mezí a vyústilo ve slavnostní shromáždění na počet vítězství. Jenže pak přichází ledová sprcha.

Přímo v průběhu oslav do města přichází poslední, tentokrát už pravdivá zpráva, že rakouská vojska utrpěla krutou porážku a ustupují na Moravu. Panika a strach opět sevřela srdce místních obyvatel. Shromáždění se okamžitě rozprchlo, mnozí ještě téhož večera opustili město, ti zbylí začali ukrývat cennosti.

Teprve 5. června obsadili Prusové Pardubice a zřídili zde hlavní stan. Toho dne opustili Chrudim poslední rakouští vojáci a o den později je město definitivně obsazeno. Neobešlo se to však bez dalších mrtvých.

„Vzhledem k nutnosti udržet ve městě pořádek svolil jeden z pruských generálů na nátlak městské rady k tomu, aby mohl místní ostrostřelecký sbor nosit zbraně a dohlížet na pořádek. Ostrostřelci požívali dokonce takové autority, že si mohli dovolit zatknout i provinilého pruského vojáka," popisuje události ve městě ředitelka muzea Klára Habartová.

Kromě vojáků se zbraněmi v rukou však do Chrudimi začali přijíždět také ranění, kterých bylo skutečně obrovské množství. Pečovali o ně místní obyvatelé. Přesná čísla neexistují, nicméně vítězové uváděli 10 000 padlých a raněných, poražení zhruba 45 000.

Tisíce raněných

Kde je válka, jsou i choroby. Ke konci července se v Chrudimi začínají projevovat první příznaky cholery. Zpočátku se šířila jen mezi pruskými vojáky, záhy se však rychle rozmohla i mezi místními obyvateli. Do dvou týdnů epidemie zasáhla celé město.

Mrtvých bylo tolik, že byli pohřbívání tím nejjednodušším způsobem. Při zádušní mši v kostele dokonce na katafalku nesmělo být ani uloženo tělo nebožtíka, aby se zabránilo dalšímu šíření choroby.

Umíráček za mrtvé zvonil pouze dvakrát denně, nikoliv pokaždé, když někdo zemřel. To by totiž zvon prakticky nikdy neutichl. Zvonilo se pouze v 5 hodin ráno těm zemřelým, kteří naposledy vydechli v noci a po klekání odpoledne těm, kteří zemřeli během dne. Nejvíce zasáhla epidemie obyvatelstvo žijící „Na Kopanici" kde na následky cholery zemřelo asi 300 lidí.

Nově otevřená výstava však nepopisuje jenom následky války, ale také obecně celý rok 1866, neboť ten byl pro Chrudim vskutku významný. Tehdy byly schváleny stanovy místní muzejní společnosti, konala se první schůzka humoristické společnosti Kosů chrudimských, syn Josefa Ressela vede boj o uznání otcova vynálezu lodního šroubu a město v listopadu navštívil i císař František Josef I.