Doporučil jsem vám přečtení nějaké povídky o zlatokopech. Nedávno mi jeden známý říkal: „Nepiš o zlatokopech z Aljašky, ale napiš o zlatokopech u nás." Samozřejmě by se nechalo dlouze psát o podvodech a loupežích, které jsou takřka běžným jevem. Ne s pomocí koltů, protože dnes vás oloupí s bílým límečkem a s úsměvem. Nakonec jim ještě poděkujeme… Já měl ale na mysli divokou aljašskou přírodu, kterou mi tento úsek Chrudimky připomíná.

Než se však vydáme dál, nejprve projdeme podél vydlážděného kamenného koryta. Dobře je vidět z mostu. Slouží k měření průtoku vody, která přitéká do nedaleké Hamerské přehrady. Les podél břehů vlastně vyrůstá v močálu. Jsou zde mohutné trsy ostřic, střídající se s koberci mechů. Musíte překračovat tlející padlé kmeny a místy se vám houpá půda pod chodidly. Posléze se řeka začne více zařezávat do terénu a břehy začínají vysychat. Chrudimka zde krásně meandruje. Místy se zaleskne úsek klidné vody, to když naplavené dřevo vytvoří hráz a vzápětí se voda znovu rozběhne přes kameny.

Pod vymletým břehem jsou hluboké tůně, ve kterých se skrývají ryby. Naplavené písčiny lákají ke koupání. Podél břehu je sotva znatelná stezka po rybářích. V některých místech se meandry takřka dotýkají. Myslím, že tento úsek je jediný takřka nedotčený na celém toku. Nesmí nás tu ale překvapit výstražná cedule se zákazem vstupu do ochranného pásma vodního zdroje. Tento úsek lze také obejít po lesní cestě která vede nedaleko. Po ní dojdeme k silnici vedoucí z Hlinska do Vortové. Příště dojdeme k Hamerské nádrži.

Jaroslav Koreček, výtvarník