Výstava Sudetské humorky začíná vernisáží ve středu od 17 hodin a skládá se ze dvou částí Umění zabíjet a Umění dosídlit. Už samotné názvy napovídají, že nepůjde o idylické snímky, naopak. Znásilňování, bičování, lidská krutost a utrpení na diváka ze snímků působí o to víc, že autor vytváří kompozice z obyčejných dětských panenek, které obléká do dobových kostýmů a do rukou jim dává věrné rekvizity.

Z doby odsunu Němců z pohraničí totiž neexistuje mnoho fotografií a ani veřejnost prakticky neví o hrůzách, které se v květnových dnech po konci války v Sudetech odehrávaly. Proto se Lukáš Houdek rozhodl vytvořit rekonstrukce historicky doložených brutálních činů páchaných na německých obyvatelích.

Oživení historie

„Snažil jsem se jít do co největších detailů. Využil jsem nedávno odtajněných archivních dokumentů, v nichž jsou tyto případy poměrně dobře popsané. Vycházel jsem také z výpovědí svědků nebo dochovaných dobových fotografií. těch je ale velmi málo. Sám jsem o těchto událostech nevěděl, a proto jsem se rozhodl vytvořit jejich rekonstrukce," vysvětluje Lukáš Houdek.

Syrové fotografie znázorňují například mučení a popravu Němců v lanškrounské požární nádrži protivzdušné obrany ze 17. května 1945 nebo vyvraždění až několika tisíc německých obyvatel v Postoloprtech. Z masového hrobu bylo zatím exhumováno na osm set těl včetně dětí.

Snímky rekonstruují i prakticky neznámé, drobné události, které se uchovaly jen ve vzpomínkách pamětníků tragedie z menších vesnic, například z Bukové hory a dalších míst. Ke každé fotografií je přiložen krátký popisek doplňující faktografické údaje.

Věrné rekonstrukce

Diváka však bezesporu praští do očí, že v každé rekonstrukci nefigurují živí lidé, ale plastové panenky. „Na hračkách lze ukázat krutost dost dobře. Nejsme na to zvyklí a člověku hned dojde, že tam něco není v pořádku, protože se oběti i vrazi usmívají. Mým cílem bylo činy zrekonstruovat a ukázat je jednoduchou formou a ne dlouhými studiemi. Snažil jsem se vytvořit na první pohled dokumentární fotografie, které chybí," doplňuje autor.

Kostýmy, do nichž jsou v obchodech běžně dostupné panenky oblečené, pochází od profesionální návrhářky pro panenky Barbie. Lukáš Houdek na základě rešerší vytvořil přesné návrhy každého oblečku.

Druhá část Umění dosídlit popisuje stinnou tvář zabydlování náhle opuštěných vesnic v českém pohraničí. Vše je opět spojeno s osudy konkrétních lidí, kteří byli přesídleni.

„Jde o ilustraci dokumentů z archivů Osidlovací komise. Vzpomínky na tuto dobu jsou sice pozitivní, takřka budovatelské, jenže nahlédneme-li do dokumentů, zjistíme, že to tak hezké nebylo a lidé do pohraničí byli přesidlování i násilím," dodává Lukáš Houdek.

Proto na těchto snímcích chybí lidské postavy a předměty v dobových interiérech zabydlovaných chalup jakoby levitují ve vzduchu.

LUKÁŠ VANÍČEK