I přesto, že je brzy ráno a červen je tím nejchladnějším měsícem v roce, zůstávají po našem příletu do Sydney teplé šaty v příručních zavazadlech.

„Takovou zimu bych si přála i u nás doma!“ prohlásí Lenka poté, co vyjdeme z letištní budovy, a pokračuje: „Nechápu, proč s sebou vláčíme všechno to teplé oblečení, jako bychom se chtěli vydat na severní pól?!“

„Neboj se, péřovek si v horách užijeme víc než dost a nepromokavé bundy možná vybalíme už hodně brzo. Dnes je sice krásně, ale zítra může být úplně jinak,“ řeknuna vysvětlenou.

Focení v Sydney

„Musíme s sebou hodit, abychom dnešní sluníčko využili na fotku před operou. Bez tohoto obrázku nechci ze Sydney odjet,“ pokračuji.

Firma, u které se dá zapůjčit obytné auto, je naštěstí od letiště jen co by kamenem dohodil. Pak se s naším kemprem trochu nejistě probíjím levostranným provozempřes celé město.

Teprve až kolem poledne, pořád ještě za perfektního počasí, stavím Lenku, Jakuba a Veroniku do latě před fotoaparát na stativu a párkrát se k nim proběhnu, abych měl jistotu, že uzávěrka sklapla v ten pravý okamžik. Za námi dominuje budova opery, chlouba celé Austrálie. „Tak to bychom měli! Před pátou přejedeme přes most, rád bych to tady vyfotil ještě ve večerním osvětlení,“ prohlašuji při balení fidlátek.

„A co budeme do té doby dělat?“ zeptá se Jakub.

„Máš zacpané uši, nebo jsi naše ženské celou tu dobu neposlouchal? Po cestě sem se nebavily o ničem jiném, než jak si vyrazí do středu města nakupovat. Je to vlastně jejich jediná příležitost. Sydney je první a poslední velké město, do kterého vjedeme. Můžeš jít ale se mnou, musím sehnat pár podrobných map národních parků. Brzy zajde slunce, tak na to vlastně není ani moc času.“

Na místě, kde po setmění fotografuji Harbour Bridge, zůstáváme i přes noc – výhody našeho kempru si nemůžeme vynachválit. Osvětlený most s centrem Sydney mě fascinuje také, i když velkoměsta nemám příliš v lásce.

Cesta za surfy

„Dnes bych to rád vzal cestou do hor kolem moře, podél tamních věhlasných surfařských pláží,“ navrhuji při snídani, hned po východu slunce. Jakub s Veronikou nemají rádi ranní vstávání, ale dny jsou v zimě krátké, a tak se nedá nic dělat.

LEOŠ A LENKA ŠIMÁNKOVI

Z knihy Leoše ŠimánkaAUSTRÁLIE – Křížem krážem. Celý příběh si můžete přečíst nawww.cestovani.denik.cz.

Termíny jeho stejnojmennépanoramatické diashow jsouuvedeny na stránkáchwww.leossimanek.cz.

Do Chrudimi zavítá v pátek12. 11., 15.30 a 19.30 hod. — Divadlo Karla Pipicha, nábřeží K. Čapka 6
Předprodej: Divadlo Karla Pipicha, nábřeží K. Čapka 6, tel.: 469 622 298;Informační centrum, Resselovo nám. 1, tel.: 469 622 959