Předchozí
1 z 4
Další

Ve druhé třídě základní školy poprvé zamířil vstříc svému osudu. Vzhledem k tomu, že házenou hrál jeho starší bratr, měl sedmiletý Vít Reichl o své budoucnosti jasno. Házená. Jdu to zkusit. Ještě, že tak. Již od začátku se, hlavně díky skvělému kolektivu, který ho u tohoto halového sportu držel především, začal vynikat a bylo jen na něm, jak se svým házenkářským talentem naloží. Talent v něm viděl především trenér Lédl, který se tréninku chrudimské mládeže věnuje dodnes.

Vít Reichl při zápase v dresu Dukly Praha.Vít Reichl při zápase v dresu Dukly Praha.Zdroj: archiv Víta Reichla

V dorostu patřil k nejlepším hráčům chrudimského týmu, dával hodně branek. A na odezvu z vyšších míst nemusel čekat dlouho. Ozvala se pražská Dukla, nová výzva, nový životní směr. Mnohonásobný mistr nejvyšší české a tehdy i československé ligy byl tím pravým lákadlem. Navíc, když se v Chrudimi v tu dobu hrála „jen“ druhá liga. Větší konkurence, mnohem více práce, větší zodpovědnost. Ale když to člověka baví, jde to mnohem snadněji. Vít Reichl hodně dřel, byl ochotný na sobě pracovat a ovoce sklidil velmi rychle.

Vít Reichl při zápase v dresu Dukly Praha.Vít Reichl při zápase v dresu Dukly Praha.Zdroj: archiv Víta Reichla

V Dukle oslavil jeden mistrovský titul, dostal se i do semifinále EHF Challenge Cupu, samotný zisk titulu v české lize staví ale ve své kariéře nejvýš. Alespoň doposud. Nakonec v hlavním městě strávil celkem sedm let, zažil řadu velkých zápasů, ale po řadě let v klubu to tu bylo znovu. Chuť vystoupit z komfortní zóny a vydat se do neznáma opět zvítězila.

Reichl se tak znovu stěhoval, tentokrát již za hranice. Přijal nabídku druholigového německého klubu z Hüttenbergu. Německá házená je mnohem dále než česká, dle jeho slov má druhá německá liga lepší kvalitu než první česká. Krok zpátky? Kdepak, ani náhodou. Na hřišti dostává spoustu prostoru, užívá si prostředí i náročnost zápasů, neméně pak sledovanost ligy. Vzkvétá a roste z něj hráč pro českou reprezentaci.

Vít Reichl při zápase v dresu Hüttenbergu.Vít Reichl při zápase v dresu Hüttenbergu.Zdroj: archiv Víta Reichla

Dalším jeho cílem a životní metou mohlo být mistrovství světa v Egyptě. Osud mu, stejně jako celé české házené, ale nepřál. Pozvánka přišla, kvůli koronaviru byl ale český národní tým nucen svoji účast na očekávané světové akci nucen zrušit. Reichl a další spoluhráči tak „prkna“ světové házené sledoval jen doma z gauče.

Pracoval na sobě, dřel, měl na to. Štěstí ale nepřálo. Hlavní je nezoufat, šance přijde další. Vít Reichl má ve svých sedmadvaceti letech před sebou velké věci, věřme, že i na mezinárodní scéně. Základem je vytrvat a nebát se. Nebát se stejně jako když v Chrudimi přijal nabídku přesunout se do Prahy. Jako když z Prahy po sedmi letech zamířil dál. Odvaha je v házené polovina úspěchu. A Reichl jí má. Toto jméno si zapamatujte, ještě o něm hodně uslyšíte.

Vít Reichl.Vít Reichl.Zdroj: archiv Víta Reichla