Předsevzetí se mu vyplnilo ihned. V sobotu 7. března se loučil, aby už ve středu 11. března převzal rodinné povinnosti. V ten den došlo k prvnímu uzavření základních škol kvůli koronavirové pandemii. Jeho dcera Victorie chodila do první třídy.

Byl zvyklý na termíny jako sprint, stíhačka, individuál, masák, štafeta. Dva mu z minulé branže zůstaly. Victorii učí individuálně a v případě vyčerpání předá štafetu. A do svého rejstříku mohl přidat výraz maraton. Školy pro první stupeň se totiž otevřely až 25. května. Ne na dlouho. Druhá covidová vlna, která se prohnala republikou na podzim, znovu zakázala přítomnost žáků ve školních budovách. Stalo se tak 14. října a nouzový stav trvá doteď.

První, druhá třída, řeklo by se brnkačka. Nepotřebujete znát chemické vzorce, Archimedův zákon, Pythagorovu větu, vyjmenovaná slova. „Ale potřebujete mít o to víc trpělivosti. S tím já trochu bojuji. Když dochází, musím se kontrolovat, protože se Victorka učí zcela novým věcem. Hodně do budoucna záleží, jak se jí to podá. Takže se snažíme, abychom jí učení nezprotivili.“

Jeho dcera nyní navštěvuje druhou třídu ZŠ u U Dvora v Letohradu. Učivo žáčkům rozepisuje paní učitelka. Rodiče s ní komunikují přes systém Komens, nebo emailem. Jaké to ale je mít třídu doma? „Trochu to dcerce ubírá na pozornosti. Občas přemýšlí, k čemu odběhnout. Nicméně výrazně nezlobí, ani nevyrušuje,“ pochvaluje si letitý reprezentant. V případě Šlesingra nepadlo jablko daleko od stromu. „Victorka má stejně jako já ráda matematiku. A miluje tělocvik. Ten však nepraktikujeme. Je nekontrolovatelný. Dcera se stále někde staví na hlavu a leze po stropě,“ směje se trojnásobný medailista z MS.

A co říká na závěr o kantorském povolání. „Učitelem bych být nechtěl. Nemám nervy na to, vysvětlovat někomu něco stokrát,“ podotýká Michal Šlesingr.