Když na závěr rozhovoru s českými novináři mluvil o symbolice pirátského šátku, těžko ze sebe soukal slova. "Myslím, že je to úplně jasné, proč jsem si ho vzal," hlesl a sklopil hlavu. Přemáhaly ho emoce, sluneční brýle zřejmě skrývaly slzy v jeho očích. "Nedokážu to asi říct. Nebo je to asi úplně jasný - chtěl jsem dokázat to, co Martin Doktor," posteskl si po závodě, který mu vytoužený úspěch nepřinesl.

Kanoista Martin Fuksa obsadil na olympiádě v Tokiu páté místo v závodě na 1000 metrů.
Neklaplo to. Kanoista Fuksa je zase bez olympijské medaile, v Tokiu skončil pátý

Přijel jste si pro medaili, ale zase jste pátý. Je to pro vás velké zklamání?
V Riu mě to mrzelo hrozně moc. Co jsem tam předvedl ve finále, to bylo strašné. Nedokázal jsem se soustředit na sebe, řešil jsem okolní vlivy. To bylo špatně. Tady jsem to dokázal, nikam jsem se nekoukal mimo, záběr za záběrem k cíli. Byl to určitě vyzrálejší výkon. I když výsledek je ten samý, tak s tímhle závodem jsem mnohem spokojenější než v Riu.

Ve finále jste opět útočil zezadu, na rozdíl od semifinále jste se ale na medailové pozice nedotáhl. Chyběly síly?
Sil jsem měl ještě dost. Před finále jsem se cítil hrozně dobře a věřil jsem, že to tak i dopadne. Chtěl jsem to prodat v závodě, což se povedlo, ale ti kluci byli rychlejší. V semifinále jsem dal finiš mnohem lépe než ve finále. Tam jsem soupeře dojížděl, takže mi to dalo pocit sto deseti procent, měl jsem hroznou sílu, tady to nepřišlo. Moldavana jsem tolik nestahoval a nedostal jsem extra extázi do finiše.

Proč se ta extáze nedostavila?
Měl jsem na to dát mohutnější finiš. Chyběl tam ten moment, kdy bych vybouchl jako v semifinále. Jak jsem neměl koho sjíždět, tak jsem tenhle pocit nedostal. Nepřišel finiš, který bych si představoval ve finále olympijského závodu. Brazilci to vítězství přeju, skvělej kluk. Na všechny ostatní jsem stopro měl, ale to jsou kdyby, to nikoho nezajímá. Mrzí mě, že mě předjel Francouz, Číňan a Moldavan. Moldavan je osud, rok zpátky by tam nebyl. Francouz nevím, kde se to v něm vzalo. Nikdy mě nepředjížděl, ale dokázal se na olympijský závod perfektně připravit, všechna čest. U Číňanů nikdy nevíte. Mají roky, kdy jsou skvělí, což je asi teď, protože byli druzí i na deblu. Pak jsou roky, kdy to tolik nedávají.

Deblkajakáři Josef Dostál (vpravo) a Radek Šlouf.
VIDEO: Pro olympijský bronz s nalomeným pádlem. Šlouf zariskoval

Hodně sportovců si stěžovalo na náročné podmínky v Japonsku. Byla i pro vás tahle olympiáda hodně zvláštní?
Japonsko je skvělé, Tokio je skvělé, všechno super. Lidi jsou božský, jejich mentalita mi vyhovuje, na to se mi bude vzpomínat krásně. Ještě krásněji by se mi vzpomínalo s medailí na krku.

Další olympijskou šanci budete mít za tři roky v Paříži…
Doufám, že se do Paříže vůbec podívám. Teď si chci vyhodnotit tenhle závod a pak se soustředit na přítomnost. I když nevyhraju, tak se chci pořád zlepšovat, baví mě to a chci jít dál a dál, dokud si olympijskou medaili nepověsím na krk.