Padesátý šestý ročník festivalu Loutkářská Chrudim máme za sebou. Škoda, že ta Loutkárna není o týden dřív, určitě by bylo víc místních. Hlavně dětí. Prázdniny jsou velká konkurence. Kfestivalu už tradičně patří i koncerty na náměstí. Jsou zadarmo, a tak i ti domácí, co normálně nevytáhnou paty zbytu, přijdou na žulový kopec a na rynku se odehrává to, kčemu je určen. Většina znich bydlí pod kopcem a někteří to mají dost daleko, a tak nepřekvapí, že den po skončení festivalu po osmnácté hodině na rynku nepotkáte živou nohu. Hospody a pivo mají na sídlištích. Tak, co by tam dělali. Nic se tam neděje. Do skanzenu se chodí jen na festivaly a na poštu.

P.S. Když už jsme u té žuly, kopec nikdy vminulosti vydlážděn žulou nebyl. Možná by bylo milé na nějakém kousku ukázat tradiční chrudimskou dlažbu, třeba pro ty, kteří to nepamatují. Říkalo se jí kočičí hlavy a když zapršelo zářila do červena a byla nádherná.

Ivan Baborák