Vydlabané dýně do podoby bubáka se u nás začaly objevovat už před dvaceti lety. Ale americký svátek se jen velmi pomalu vkrádá do české mysli. Do mojí hlavy vlastně ani nikdy nepronikl. Popravdě řečeno, mi ani jeho název nejde přes rty. Helovín, Helouíín, je to jedno. Cítím, že tato hra na strašidla s naším předdušičkovým časem tak nějak neladí. Začátek listopadu vnímám jako čas k vyznání lásky a úcty těm, kteří už nejsou mezi námi. Jako zklidnění po jasném létě a před dlouhou zimou. Jedno velké plus Halloween ale přece jen má – přinesl do české kuchyně poměrně chutná jídla z dýně. Zkoušeli jste třeba polévku? Slavit ho ale nebudu nikdy. To už je mi bližší jiný americký svátek, svatý Valentýn. Je totiž o lásce, stejně jako naše české Dušičky.