Ahoj, je září. Vzal jsem práci. Ber, nebo nech bejt. Dva dny a dvě noci na počítači. Katalog, grafická úprava. Termín do tisku za dva dny. A bylo to, jako ve filmech, které nemám tak rád. V bytě v druhém patře na sídlišti Leguma s výhledem na střechy domů a věže chrudimského kostela si vařím kafe. Ráno jsem katalog odevzdal a spadnul do postele. Teď jsem se vzbudil a je po obědě. Jsem doma sám. Moji kluci jsou ve škole a žena Jana v práci.

Kafe a zprávy patří k mým rituálům hned po procitnutí. Průhledem z kuchyně mířím ovladačem na televizi, mačkám čudlík a pouštím zprávy. Televize je na stolku mezi oknem a balkonem s úžasným výhledem na město. Naskočí obraz ale zvuk není slyšet. Nesu kafe a přepínám automaticky na jiný kanál a rozespale zjišťuji, že pravděpodobně dramaturgové zešíleli a obsadili na dnešní den jakýsi katastrofický trhák na všechny kanály současně.

Čekám na zprávy. Je 11. září 2001. Zapínám zvuk a současně mi přišly tři SMS. Čtu první-Zapni si TV, druhá: Ty vole to snad není pravda ,díváš se na TV? A třetí už nečtu.

Na obrazovce se v přímém přenose zabořuje druhé letadlo do druhé budovy newjorských dvojčat a té se podlamují kolena tak spořádaně, že klesá na zem jak podťatá. Oči mi těkají na výhled na naše město a na opakující se událost na obrazovce.

Ta práce mi fakt dala zabrat a relaxace se nekoná a chvíli mi trvá, než se v událostech odehrávajících se na obrazovce alespoň zčásti vyznám.

Ano před deseti lety někdo uštědřil naší západní demokracii hnusnou lekci a musím uznat, že to spolu s následky i jiných lekcí a akcí s námi jde od té doby z kopce. Oběti těchto činů jsou známé a jsme jimi i my.

Kdo to zavinil, tedy kdo je režisér těchto prapodivných událostí? O tom se spekuluje deset let a není jednoznačná odpověď. Vyrojilo se až příliš mnoho konspiračních teorií. K dispozici je i přehršel posudků odborníků z různých lidských oborů svědčících v neprospěch oficiální verze.

Obávám se, že stejně jako vždy a ve všem, v tom mají prsty ti, kteří na tom profitují. I když. Dal bych svůj roční plat, kdybych se mýlil a mohl věřit tomu, co nám oficiální místa o tom všem říkají. Protože o to jde.


Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz