Takovou událost, nejde jen tak přejít a je dobré si jí připomenout. Čapněte proto dítka za ruku a běžte přivítat císaře a nezapomeňte svým potomkům poreferovat, jaké skvělé a osvícené vládce jsme měli, protože ti současní jsou podle mého mínění, které nikomu nevnucuji, slabým odvarem a jen jejich karikaturou.

Z kroniky Petra Žitavského se dovídáme, že se Karel narodil 14. května 1316 mezi čtvrtou a zhruba půl šestou ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně a jejímu choti, českému králi, Janu Lucemburskému v Praze.

Následník trůnu byl původně pokřtěn jako Václav. Jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném.

Jel jsem se podívat do Cáchách, tedy do tradičního korunovačního města římských králů, kde v místní katedrále stojí korunovační křeslo či trůn, na kterém byl 25. července 1349 Karel IV. korunován. Pokud půjdete okolo, zajděte ho omrknout. Je to taková prapodivná dřevěná bedna a honosný trůn nepřipomíná ani náhodou.

Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. A zbylo nám tu po něm mnoho. Po těch dnešních „panovnících" máme jen pachuť na jazyku, je to zoufalá trapnost. Ale pořád ještě zbývá mnoho radosti.

Jen se podívejte na to letošní jaro, které akceleruje silou slunečních paprsků, a všichni poctiví zahrádkáři jsou z jarních prací vyčerpáni a zlomeni. A večer na židlích spokojeně vrní s vidinou, jak jejich sadba a upravený sad či záhonek se jim bohatě odmění za péči. Neb bez práce to na zahradě a i jinde opravdu nejde.

Ivan Baborák