Bohužel nejen proměnlivým počasím v naší pidizemi ale hrůzostrašně to předvádí globálně. Tedy hlavně v Japonsku, kde se příroda předvedla opravdu zoufale děsivě. Na jedné straně člověk, údajný pán tvorstva, který ve své pýše si ochočuje nejen jadernou energii s tím, že má její bezpečnost ve svých šikovných ručičkách.

A na straně druhé nevypočítatelný souběh přírodních úkazů zvaných katastrofa nám, kteří jsme z čeledi homo sapiens, dává velmi výchovnou a krutou lekci o tom, kdo tomu tady na Zemi šéfuje. Žijeme ve vizuálním světě, vše, co se děje, se děje souběžně na fotografii, či filmu. Téměř v každém mobilu to zařízení je. A tak na internetu, TV, či v novinách se dennodenně díváme na děsivé záběry, které nejdou naaranžovat či vymyslet.

Dennodenně jsme přítomni děsivým scénám ze kterých jde strach. Je to zrůdné, ale poptávka po těchto zprávách prodává a plní sledovanost médií. Nejlépe když je ten strach okořeněn příběhem plným emocí. Tak zpět. Jsme to my, kteří ty děsivé zprávy vyžadují a snad je i máme rádi. Máme rádi strach?
P.S. Mladší kamarád Láďa měl narozky, naložil mě do autobusku a zavezl mě do sklípku vinného na Pálavu. Podávám zprávu.

Ten loňský nešťastný ročník nakonec nedopadl nejhůř, jen je potřeba si vybrat dobrého vinaře a dobré víno, ale to platí vždy.

Ivan Baborák, výtvarník, www.baborak.cz