Ahoj. Dnes se v přímé volbě volí prezident. Mimochodem, oba jsou v důchodovém věku a oba jsme si vybrali do druhého kola my, voliči. O čem to svědčí? Snad se v tom, navzdory obecnému a adorovanému trendu pružnosti a mládí, zračí úcta ke stáří a k nabytým zkušenostem. Kéž by ta úcta, byla cítit i jinde ve společnosti. Jo a volte si koho chcete, já to taky tak udělám. Jak údajně vzkázal i profesor Tomáš Halík: „Pánbůh chraň vaši ruku při prezidentské volbě!"

Třináct let jsem učil na chrudimské průmyslovce průmyslové výtvarnictví, tedy design. Dnes se tam už neučí. Škoda pro nás, pro všechny. A nepíšu to proto, že bych měl předmět učit právě já…

Jistě pochopíte, jak moc jsem se těšil, že na zpáteční cestě z Italska se zastavíme v Modeně a naše kroky budou, jak jinak, směřovat také k Muzeu Enza Ferrari. Muzeum tvoří dvě budovy. Jedna zrekonstruovaná historická, kde se roku 1898 narodil zakladatel automobilky Enzo Ferrari a která je věnována této podivuhodné osobnosti.

Druhá budova, zvaná Nová galerie, stojí v těsné blízkosti a navrhl ji český architekt Jan Kaplický. Vybavil ji tvarem do země zapuštěné kapoty sportovního vozu. Na čistě žluté ocelové střeše je dominantních deset světlíků dodávající skrze membránu denní světlo do expozice. Také prosklené horizontální průčelí této pozoruhodné stavby připomíná masku vozů, které najdete uvnitř v expozici. Na bílé svažující se terakotové dlažbě a na vyvýšených soklech září jako luxusní šperky. Jak samotná stavba, tak samozřejmě exponáty a dokonalá souhra obojího představují vysokou školu designu. Pro výtvarně citlivého diváka je návštěva svátkem a pohlazením.

Avšak při prohlídce jsem se nemohl zbavit smíšených pocitů. Bylo mi neskonale smutno, že ta naše česká malost některých politiků i architektů se postavila proti realizaci Kaplického knihovny na Letné. I prezident Klaus si tehdy přiložil polínko. To v Itálii byla naopak nepřehlédnutelná hrdost místních lidí nad nevšední realizací.

Je jasné, že pokud se nám nepodaří zvolit si slušnost, cit a vzdělanost, zůstane nám nadlouho naše české buranství. A to se, jak je známo šíří vždy shora. Závist a zášť je mocná a zlá čarodějka.

Ivan Baborák, výtvarník