Ahoj, při pohledu z okna se nelze zmýlit. Je čas dušičkový a už název toho času naznačuje, o čem to je. Je zvláštní, jak některé svátky a i jiné významné dny máme spojeny s počasím.
Žijeme v prostoru ve kterém určuje rituály římskokatolická církev. Ale mnohé náboženství i kultury mají různé rituály spojené s památkou zesnulých. Svátek mrtvých se slaví v křesťanském světě od desátého století. Rozšíření v Evropě se dočkal až ve století třináctém. V podstatě jako reakce na přetrvávající pohanské oslavy. Tak to ostatně bylo i s jinými svátky, jež katolická církev uzmula pohanům.
Kořeny svátku zesnulých jsou však mnohem starší. Má se za to, že je odvozen od keltského svátku Samhain. Což byl svátek kterým pro Kelty končil a začínal nový rok. Pokud se cítíte býti Kelty můžete si svůj svátek s ostatními Kelty oslavit v sobotu v Nasavrkách před zámkem.
Ke svátku zemřelých se vztahuje a vztahovala řada lidových zvyků a pověr. Tak například se peklo speciální pečivo zvané dušičky, kosti, nebo všesvaté rohlíky. Ty se nabízely pocestným a chudým. Večer se pilo studené mléko, aby se ochladily duše a plnila se lampa máslem, aby si tak duše mohly potřít spáleniny. Na hroby se pokládaly kamínky. Dušičky stejně jako Vánoce propojují věřící i nevěřící. Slavíme je společně. Navštěvujeme hřbitovy a hroby zesnulých, zdobíme je věnci, květy, svícemi. Případně se za zesnulé modlíme a vzpomínáme.
P.S. Bohužel se najdou i tací, kteří na hřbitovech kradou a páchají vandalské činy. Co je to za lidi, vím přesně. Jsou to kreténi.
Ivan Baborák, výtvarník
