Ahoj. Je září a celý víkend je slavnostní veselice, u nás v Chrudimi zvaná Obžínky.

Veselit se budou chrudimští zemědělci, že mají sklizeno a už mají úrodu i pod střechou. Přizvali si na veselení soubory naše i přespolní, a tak vám nabízejí pestrý jarmark na který, pokud máte rádi tento druh zábavy, musíte vyrazit už dnes na náměstí, nesoucí jméno význačného vynálezce. Kdo uhádne jeho jméno (nápověda je „šroub"), ten má vstup na náměstí zdarma. Jako ostatně všichni.

Dost legrace a nyní z jiného soudku. Tak konečně rostou. Vypravoval mi můj italský kamarád s opravdu neitalským křestním jménem Mauro, že u nich v Italsku sbírat houby není jen tak. Že sice můžete, ale za poplatek, pod různými omezeními, ale jak kde.

Nebo si představte: V našem partnerském Holandsku se nikdo nemůže rostoucí houby v lese, ani spadlého klacíku, pod pokutou, ani dotknout. Natož si plný košík hrdě nést z lesa domů a prozpěvovat si přitom nějakou pochodovou například „Přes spáleniště, přes krvavé řeky". To můžete jen u nás. Pokud dostanete přes držku, tak se nedivte, leč pokuta vám asi nehrozí.

No a pak jsou země, kde se vám, pokud jste kovaný houbař, může přihodit, že vás klepne pepka, či si lehce ucvrknete. Neb místní obyvatele sběru hub nikdo neučil, tudíž tam nikdo houby nesbírá, a pokud u nich budete plnit koše houbami, může se vám stát, že vás místo tučné pokuty odvedou k místnímu MUDr. Chocholouškovi ve svěrací kazajce.

Vím o čem píšu, dodnes vzpomínají v jednom hostelu na břehu Lochneského jezera na partu podivně mluvících turistů z východní pevniny, kteří s vytřeštěnýma očima krájeli a následně smažili ty obrovské křemenáče s hlavami jak rudý deštník. Kterých jich je tam plnej les a kdoví, zda jsou vůbec k jídlu. Ochutnat nechtěl nikdo, ani pohublí afričtí studenti odkudsi z Ghany.

Tak vám, milí čtenářové, přeji plné koše, tak plné, jako mi posílá přítel Mauro na Facebooku a hlavně úsměv na rtech. Neb bude hůř. Budou volby. A to zase bude slibů a nakrucování!

Ivan Baborák, výtvarník