Ahoj, je říjen a včera v příjemné hospodě v obci Studnice, ano, v té, ve které chodí každoročně průvod maškar chráněných Unescem, jsem se omlouval malíři Honzovi Odvárkovi za to, že v minulém sloupku jsem ho přejmenoval a použil na začátku jeho příjmení velké V. To proto, že jsem vůl a nepřečetl jsem si to po sobě.

Honza řídil, a tak jsem musel omluvu zapít společně s fotografem Vaškem.

V neděli, tedy zítra, a to ve čtyři hodiny odpoledne, se otvírá slavnostně kaplička u Červené studánky, zasvěcená čtrnácti svatým pomocníkům v nouzi. Má práce spočívala ve vnitřní výzdobě. Co se týká honoráře za mou práci, pokusil jsem se docílit toho, aby nešel z rozpočtu města. Má idea se rodila v přesvědčení, že vždy v minulosti bylo běžné, aby se občané finančně podíleli na mnoha akcích k blahu všech obyvatel ve městě a v mnoha zemích, které jsem navštívil je to úplně normální a obvyklé.

Požádal jsem prostřednictvím Chrudimského deníku o podporu mecenášů. Co bylo těch, kteří nevěřili! Tak na vzdory všem škarohlídům a mému chrudimskému fan-klubu závistivých a zapšklých „přizdihráčů” volám sláva a hurá! Měl jsem opravdu hodně práce, tak jsem sponzory moc nesháněl a v současné době mi chybí už jen tři. Jasně, že jde o bankovky, ale také například o včerejší setkání s mecenáši v mém atelieru. Uvařil jsem pro ně speciální spišskou zelňačku, u praskajících kamen bylo fajn a každý z nich si odnesl malý obrázek anděla strážného. Co myslíte? Ten se přeci hodí vždy! Tak tvrdím - mecenášství sbližuje lidi. A to je víc, než prachy.

P.S. Kdo se přihlásil za mecenáše? Třeba doktoři Hana Ženková, Robert Remeš, nebo firmy, MERIT, Zahradnictví Chrudimský kaktusář, AUTO-IN, Také manželé Šulajovi, Zuzana Dostálková, Láďa a Dana, Chrudimští patrioti o.s. a i jiní, kteří nemají potřebu se zviditelňovat. Oni to ostatně všichni říkají, ale já myslím, že si to zaslouží. Děkuju.

Ivan Baborák, výtvarník www.baborak.cz