Přemýšlel jsem o tom a vyskočily mi pupínky. Vzpomněl jsem na doby, kdy se stály u prodejny Kniha v chrudimské Široké ulici fronty na sbírky básní, které ač vycházely v dnes neuvěřitelných nákladech, nestačily nasytit všechny ty čekatele ve frontách po celé republice, před stejnou prodejnou se stejným zbožím. A Široká ulice byla někdy až příliš úzká pro lovce bestsellerů, a to i z ranku poesie. Kde ty časy jsou a kde jsou ti milci? Voda je vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
Těžko soutěžit v návštěvnosti s masovými sporty a akcemi typu jarmarků, kde se griluje a žere prase, nebo tak něco. Každému, co jeho jest. Ale přesto má to přece jenom něco do sebe. Opravdu. Tak mám sedět doma? Nadávat na program v bedně, nebo si jít sednout do kavárny a poslechnout si živou muziku a místní, co to umí, i ty , kteří se o literaturu či muziku pokoušejí? Neb o ty jde také.
Celá půlka je právě věnovaná začínajícím z celého regionu. Přátelská sounáležitost a slušnost, to je myslím dobrá nabídka. Vítáni jsou básníci a muzikanti z Hlinska, Chrasti, Heřmanova Městce aj. Stačí překonat strach a ostych a je to vaše. Kolik je takových v regionu? Tipl bych si, že stejně jako milovníků barokních soch. Pokud přijde víc, jak dvacet návštěvníků, je to úspěch. Tady se na množství nehraje. A pozor! Večery jsou zadarmo! Pokud pošlete básníkovi, či muzikantovi víno nebo panáka, bude rád.
Ivan Baborák, výtvarník
PS. Z Valašského kalendáře moudro na dnešní den: „Mladým dovede být každé tele."
