Všimněte si, že mu nedávám žádnou nálepku. Připomínám, že první Československá republika trvala dvacet let a rozhlédněte se třeba po Chrudimi, kolik a jaké stopy zanechala. S jistým rozčarováním sleduji některá objasňování toho, co se vlastně stalo v tom roce zlomu a musím uznat, že ti, co by nejraději otočili koly zpět, jsou pilní a neúnavní. Na sociálních sítích a i v mailech se předvádějí o 106. Společný je jim jistý druh arogance a zapšklosti. Jenže pozor, já jsem byl pozván do jedné střední školy na besedu o tom, jak to bylo v tom roce 68 v Chrudimi. A hned mi vyskočily pupínky a také vzpomínky na všechny ty povinné besedy tu s partyzány, tu s členy Lidových milicí a příslušníky Veřejné bezpečnosti aj. To byly jedny z nejhorších okamžiků už i v tak dost prapodivných stojatých dobách bolševických. Osypal jsem se velmi a trvalo mi chvíli, než jsem si přečetl pozvání celé. Jde prý o to, že mám přečíst jednu povídku ze své nové knihy Leguma, povídky z Chrudimi a okolí, kde jedna ze čtrnácti povídek se jmenuje Srpen 68 a popisuje události toho měsíce očima třináctiletého kluka ze sídliště Leguma v Chrudimi. To se mi fakt ulevilo a jdu. Dvacet pět let žijeme ve svobodě. Ta naše svoboda má ale i za to čtvrt století mnoho chyb, které nejdou přehlédnout a které se jakoby nabalují na sebe. A ta koule chyb, nedodělků a šlendriánu pomalu a jistě klesá níž a níž. Dnes jsem zaslechl z rádia pana prezidenta Václava Havla, jak glosuje a říká něco v tomto duchu: „Česká společnost snese hodně, ale občas se ozve.. „Šlendrián a šmejdi všeho druhu mají žně v apatické společnosti, kde se obyvatelé obávají o své zaměstnání, o výhodné zakázky mocných a drží ústa i krok, téměř totožně jako před rokem 89. Osobně si myslím, že jenom solidarita a změna si nenechat líbit cokoliv a ozvat se nahlas nás může posunout dál. Ivan Baborák

PS: Stydím se společně s mnohými z vás, alespoň doufám, za prezidenta Miloše Zemana. Jeho slovník a některé konání jsou neomluvitelné.

Ivan Baborák, výtvarník