Vrátil jsem se z festivalového Zlína, kde právě končí Filmový festival pro děti a mládež. A měl jsem oči otevřené. Nebylo místečko v tom městě moderní architektury, kde by nebyla mezi domy vzorně zastřižená tráva, na které se už ne tak vzorně povalovali účastníci festivalového hemžení, aniž by to komu vadilo. Zná to každý, kdo se vydal na nějaký ten fesťák za naše hranice.

Přiznám se, že bych se rád seznámil se zahradníkem, který má ve svém ranku zlínskou trávu. Neb pokud tam někdy budete a podaří se vám objevit nějaký ten plevel, dám vám království a svého koně darem. Sám se starám o malý plácek trávy a vím, co to dá. O co mi jde – je milé vidět právě děti a mládež na všech akcích, myslím, že to má co dělat s termínem. Nejsou ještě prázdniny a děti jsou ve městě.

Zajímavé je sledovat, jak na každém místečku, kde to jen jde, probíhá nějaké akce a všude se prezentují místní muzikanti, divadelni soubory a hlavně ZUŠka – ta zabrala ten největší park a s hrdostí předvádí, co se mladí místní naučili. Já vím, ten zlínský fesťák je jiný, než Loutkářská Chrudim, ale co si z něho alespoň v něčem vzít příklad?

Ivan Baborák, výtvarník

PS: Snad se dočkáme třeba toho, že si chrudimská ZUŠka vezme na starost produkce v Leťáku, který bývá nepochopitelně o Loutkářské Chrudimi prázdný.