Ahoj. Poslední týden prázdnin s mrazením v zádech školákům neodbytně připomíná jejich povinnost. Neb nástup do školních lavic může těšit jen zoufalého šprta.

Tento týden jsme si připomněli invazi vojsk Varšavského paktu do naší země. Událost která se stala před 45 lety. Uf, to letí ! Prohlédl jsem si fotografie i svědectví pamětníků a vzpomněl i na své tehdy pubertálně zoufalé „hrdinské" činy páchané se štětkou a vápnem v ruce. Jeden takový můj nápis, o kterém dodnes nevím, co si o něm myslet, dlouho prosvítal zamazán na fasádě Růžové školy v Chrudimi a zněl „Pryč s ruštinou". Tak moc jsme ty Rusáky tehdy neměli rádi. Leč jak bryskně připomněl pan Luděk Štěpán, už dva roky po invazi, to ještě prosvítal můj nápis i nápisy jiné, už normalizátoři, které ta událost invazní vynesla do teplých křesel, věšeli po nárožích hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy." A národ se sehnutou hlavou, až na pár hrdinských činů, jako byl například ten Palachův, nedělal nic.

A normalizátoři normalizovali, jak nejlíp uměli. A uměli to dobře. Vyhazovali z práce a děti těch, co se smočili, nesměly studovat. Prostě šířili strach. My ostatní jsme jezdili na chaty, v neděli si dávali pečený bůček s knedlíčkem a zelíčkem a drželi hubu. Klídek a pohodička, to jsou hodnoty, které berem všema deseti. Jak moc tento náš tehdejší postoj, i podobné postoje od Bílé hory po dnešek, zformoval naši národní povahu, to si netroufám hodnotit.

Ale k zamyšlení dávám postoj dnešní, předvolební. V souvislosti s volbami kde kdo říká, že bude volit menší zlo. Mám otázku: Co je to menší zlo? Jak se pozná? A je vůbec možné o zlu mluvit v pojmech malé a velké? Zlo je totiž zlo.

P.S. Celé léto maluju šest pohledů na Chrudim, troufám si říct, že na náměstí i na panorámatu znám každé okno. To město se fakt povedlo.

Ivan Baborák, výtvarník