Mimochodem symbolika vánočních svátků je komplikovaná a pohledy na ni se různí. Týká se to i barvy svíček na adventním věnečku. U nás plápolají svíčky v barvě červené. Abych to shrnul, zbývá nám 14 dní a stále ještě jsme v přípravách a v očekávání, a to duchovně. Komerčně je to neděle bronzová a zbývá stříbrná a zlatá. To i ten největší barbar ví, jak hodnotově jdou po sobě zmiňované kovy. Už ho vidím, jak navléká kalhoty a zavazuje boty a běží nakupovat dárky pokud možno stálé hodnoty, či lépe stoupající hodnoty, neb žijeme ve světě hodnot hmotařských a co stoupá, to se cení. Nedávno, když jsem si ve společnosti stěžoval na tento trend, ozval se skromně jeden mladík a jal se mne přesvědčovat, že ne všichni mladí, kteří se narodili v dnešní době, mají hodnoty seřazené podle barvy kovu. Naděje tady je, a to i ta adventní.

V nymburském gymnáziu probíhá diskuze, zda školu pojmenovat po panu Bohumilu Hrabalovi, který zde žil a nechal se Nymburkem inspirovat. Už v titulku, který mne zaujal, bylo napsáno, že studenti pojmenování po nejpřekládanějším autorovi 20. století u nás nechtějí, neb se mladý Bohoušek prý špatně učil a vedl nemravný život, pil pivo a vůbec........Generaci dnešních huličů nejde pod nos světovost? Nebo to, že už za svého života prý odmítl pojmenování po něm? No to udělá jen velký leštič svého ega. Přemýšlím o tom, jak by dnes v Chrudimi dopadlo hlasování o to, zda gymnázium pojmenovat po našem největším rodákovi Josefu Resselovi, kdyby se vědělo, že jeho maminka byla prý cikánka, že se doma mluvilo německy a že Ressel po svém časném odchodu z rodného města se domů již nikdy nepodíval. Nedávno jsem na Kulturní komisi města Chrudim navrhoval přidat k názvu Městský park, Městský park Václava Havla. Bylo hlasováno a zvedla se pro jen jedna ruka, a to ta má. Důvody, proč ne, byly z obdobného košíku, jako v Nymburku. Pikantní je, že se ten park do roku 1989 jmenoval Leninovy sady. Přemýšlel jsem, zda jsou v současnosti vůbec osobnosti, které snesou kritéria současníků na uznávanou osobnost. Ptal jsem se v Chrudimi, nikdo nikoho takového neznal. Chyba je asi v nás.

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz