Několik dnů nazad v Chrudimi zemřel, snad na podchlazení, bezdomovec, a to tak, že uprostřed města na lavičce v parčíku u hotelu Bída. Z ohlasů na tuto událost jsem zaznamenal, že to byl bezdomáč odjinud, který byl ovšem v Chrudimi jako doma, a ani jeho jméno jsem se nedozvěděl. Důležitou informací ve sdělení o jeho smrti bylo, že za to nikdo nemůže, neb pro lidi bez domova dělají instituce, které si platíme z daní, tolik možného i nemožného, že je to s bezdomovci těžké a že si svůj úděl vybrali sami atd. A všechny diskuze, které jsem měl s kamarády, končily doporučením: „Tak sis ho měl vzít domů!"

Před několika dny zemřel výborný rockový zpěvák Milan Kašík, kterého jsme ostatně znali všichni, tedy my všichni z mé generace z Chrudimi a okolí. Přiznám se, že jeho příběh znám málo, ani jsme nebyli až tak přátelé, ale smrt obou se mne dotýká. A nechci dělat chytrého a dávat kázání, ale, ksakru, něco je špatně, když umírají lidi bez domova na lavičkách, nebo bývalí kamarádi na cokoliv a hlavně na chlast. A není náhodou jejich alkoholismus, který brzdí jejich spásu, diagnóza?

Dovedete si představit bezdomovce, který není alkoholik? Znáte nějakého Roma bezdomovce? U Romů, je prý rodina takový filtr, který nedovolí jejich soukmenovcům padnout na úroveň bezdomovce alkoholika. A možná tam to někde je. Možná je důležité podat pomocnou ruku, když obrazně padali z hrušky dolů. Každý z nás, který se ocitl na ostří psychicky složitých životních situací, to přece ví.

Můžeme si navzájem dávat různé nálepky a být rozděleni, či se nechat rozdělovat různými šmejdy, politiky nebo náboženskými proudy, ale měli bychom si asi umět všímat dřív, než adepti na bezdomovectví dopadnou na dno a stanou se závisláky na chlastu.

Potom se už těžko zvednou a pak je i těžko pomáhat, protože když nic, tak teď už víme, jak to někdy končí.

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz