Ahoj. Po čtyři roky týden co týden píšu pravidelně své názory s ironicko adresným pohledem a snad více či méně s nadhledem. Což je termín, zahrnující mimo jiné, že adresát, pokud není obdařen podobnou vlastností, či snad alespoň inteligencí snoubící se smyslem pro srandu, bývá, pokud si ho vezmu na paškál, více či méně nasrán. Ta dávka jeho nadhledu dává na váhu, jak se mi odvděčí za můj špílec. Tu drobnou nevoli, tu anonymním obhroublý komentář pod článkem či sprostotu všeho druhu, o které psát nebudu, neb si myslím, že jistě víte, o co jde.
Ale v době dušičkového pozastavení v době k zešílení rychle se ženoucích událostí posledních dní jsem si při svíčkách uvědomil, že v ten náš společně velmi krátký čas pobytu na zeměkouli v zadumáním nad těmi, co odešli, jsem se dopouštěl omylů, na nichž jsem tvrdošíjně trval. A také, co zbytečného času to stálo a za kolik z nich se jsem nestačil omluvit.
Omluva ksakru, kam se to slovo schovalo? U politiků bych ho nehledal. Je to snad slabost? Jsme toho vůbec schopni? Týden, co týden píšu své myšlenky a glosy víceméně regionálního charakteru s formou popsanou nahoře. To je mnoho omylů i možná dloubnutí pod žebra lidem, kterým nebylo dáno takovou formu akceptovat škoda, mohla být větší sranda… Ale mnohdy nebyla.
No nic, tak se omlouvám, třeba za minulý sloupek, kde jsem spletl datum, nebo že jsem tvrdil, že obchvat Chrudimě bude, až budu mít fousy až na zem, k čemuž se nechystám. Nebo že místostarosta Málek není člověk, ale mimozemšťan, což asi není pravda. Aha, už je to zase tady… A těch omylů bylo fůra, i když vždy z mé strany beze zloby. Zlo, hrozné slovo.
Mimochodem, také jsem napsal, že vsadím své lehce rozšmajdané boty, že se Leťák vybagruje. Ó, jak bych se rád mýlil!
Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz
