Ahoj je říjen. Vypravil jsem se Karlem Heřmanem přes tři země a jedno moře na francouzský ostrov Korsiku. Prodloužit si léto a okysličit oko. Necestuju často, a tak mě stále překvapuje fakt, že cestujeme bez nepříjemných celních prohlídek a buzerací. Pokud jen projíždíte, zjistíte například, že jste v Tyrolích podle toho, že v restaurantu u silnice jsou podivní chlapi v kožených kalhotách s padacími mosty a že výprava rakouských důchodců si dopřává večeři na kterou náš důchodce a nejen on, prostě nemá bankovky.

Čím jede člověk víc na jih nemůže si nevšimnout pohody a klídku. Ve Veroně na dvorečku pod Juliiným balkónkem a i jinde si každý chlap, mimo jiné, jistě všimne letošní módy mladých Italek nosit kožené kozačky k letním lehkým šatům. Nevím, jak je krasavicím v létě ve vysokých botách, zato vím, jak je mně, když se na ně dívám. Kde je ta, u nás tak urputně mediálně vykřičená krize, nevím. Nevšiml jsem si. Byl jsem varován, že Korsika je ostrov banditů a vendety. Ukazovali mi tam dům nechtěných přistěhovalců na ostrově, který byl zničen náloží dynamitu vhozenou do komínu. Korsičané jsou národ hrdý na svou zem. Supermarkety na předměstí nepustí, jsou uprostřed měst ve velikosti našich bývalých sámošek. Po celém ostrově vlaje vlajka s bílou páskou na čele Maura, symbol osvobození Korsiky. Jak Korsičané říkají, v letních měsících se věnujeme turistům a v zimě boji za nezávislost. Dá se jen stěží najít tak malé území na kterém je tolik přírodních krás a tak málo obyvatel.

Napoleon neslavnější rodák říkal, se zavřenýma očima poznám Korsiku podle její vůně. Saint-Exupéry dodával, že Korsika je růžový kámen hozený do Středomoří. Říkal jsem, že jen stěží poznáte do jaké země přijíždíte. Mýlil jsem se. Že jste u nás doma, při cestě zpět, poznáte bezpečně. Potkáváte starší špinavá auta, u cest stojí šlapky a do tmy svítí okna bordelu.

Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz