Ani dnes, za kapitalismu, se občanům do prověřování nechce, neb mocní mají páky a drží otěže ve svých rukách. A tak platí stále staré a dobré heslo, které funguje ve všech režimech a je o dráždění kobry bosou nohou. Vyplácí se místním politikům nevyčnívat, neupozorňovat pokud se tedy rozhodli posedět na polstrovaných a dobře placených židlích i po dalších volbách.

Ale jsou i ti s dobrodružnou povahou, kteří se rozhodli plnit své sliby a pouštějí se do plnění své opoziční role s vervou, která, pokud jsou důslední, dokáže poodhalit ledacos skryté pohledům nás voličů. Tak se podařilo Pirátům probojovat pro občany obrazový záznam ze zastupitelstva, na kterém si každý chrudimský občan může zkontrolovat svého voleného zástupce a omrknout nejen, jak hlasuje, ale i např. jeho zastupitelský úbor, ve kterém reprezentuje sebe i své voliče. Tak si představte, že se ti Piráti vzepřeli, že nepodepíší prohlášení určené členům komisí, že budou mlčet o všem, co se na komisi projednává a to mlčení že má trvat až do hrobu.

No, nevím nevím, zda takový postoj radnice ustojí. Pracoval jsem v minulém období v Kulturní komisi města Chrudim a nic takového jsem tehdy nepodepsal a i nyní bych tak neučinil. Mohu vám tedy beztrestně například prozradit, že jsem navrhoval aby se Městský park přejmenoval na Městský park Václava Havla, že by se jen přidalo to jméno. Světe, div se, dalo se hlasovat a pro byl jen jeden hlas z celé Kulturní komise, a to ten můj. Pikantní na tom je, že v první půli mého života se jmenoval park Leninovy sady. A jistě chápete, že na argument, co má park společného s naším první českým prezidentem, jsem se jen usmál, neb s Leninem toho měl společného jistě mnoho, ale tehdy jsme my všichni drželi ústa a krok, jako dnes ti, co podepsali prohlášení o mlčenlivosti až za hrob.

Ivan Baborák, výtvarník