Tento víkend se ponese ve znamení brambor a můžete jej kupodivu prožít jak ve skanzenu na Veselém Kopci, tak i na chrudimském náměstí Josefa Ressela.

Domácí zemáky

Každý, kdo má jen kousek půdy byť třeba jen na zahrádce, jistě ví, že jak si jednou zkusí vypěstovat vlastní brambory, už nikdy nemůže jinak. Sám tak činím a nestačím se divit, jaké dostávám protichůdné informace, které prý vedou ke kvalitní úrodě. Což je zvláštní a mám dojem, že některé rady odborníků pochází ze škatulky: „Jen aby neměl větší brambory než já."

Stará pravda ale praví, že čím větší brambory, tím větší blbec, což tedy mně rozhodně nehrozí, neb letos jsem sklízel brambůrky ve velikosti kuliček na hraní, které by se výborně hodily do domácky vyrobených praků. Obé jsem už však drahně let nikde nezahlédl.

Ale letošní rada od souseda mého souseda zněla: „Když jsou letos taková vedra, musíš co nejvíc zalévat do prohlubní řádků," že se tam voda musí držet jak v rybníku. Nedocílil jsem však výsledku jiného, než obřího vzrůstu naší bramborové natě. Na podzemní nadílku hlíz už patrně rostlinám nezbyla energie, jak mi ten samý radil později s potutelným úsměvem sdělil, že jsem to s vodou přehnal. Na argument: „Vždyť si mi to, ty vole, poradil ty," odpověděl, že tak velký vůl tedy on není. A byl to on, kdo na mne přes plot volal, aby to všichni dobře slyšeli, když jsem motykou vykopával poslední řádky našich pidi brambor, proč si nepořídím čerta a dřu se jak soumar! Tak jsem ho poslal, no víte kam. Už mám vlastní ženu, dvě děti, tři kočky, psa a ještě živit čerta? No to určitě!

Ivan Baborák, výtvarník

PS. Užívejte barevného babího léta a líce nastavujte slunci. V zimě si společně, moji milí čtenářové, na tyto dny vzpomeneme.