Ahoj!

Jsme v půli srpna a my zahrádkáři nestačíme sklízet úrodu. Brambory do sklepa, vylisovanou šťávu z rybízu, malin a černého jeřábu do lahví, okurky do láku, cukety na gril, dýně Hokaido do polévky, a tak každoročně stále a znovu a s láskou sklízíme, co jsme si zaseli.

Jak jinak, neb zahrádka a rýpání v hlíně naučí mnoha věcem, které někteří zdlouhavě a někteří marně hledají ve svém životě, když se pachtí za hmotnými statky, či slávou. Je, myslím, dobré čas od času udělat něco neočekávaného, nejlépe tvůrčího. Prostě něco vytvořit.

Jak na to?

Tím však nemyslím oškrábat kořen, který vypadá jako vaše tchyně Růžena, pak ji nalakovat a dát jí, myslím tchyni, dílo k narozkám, či pod stromeček. A pak si mnout ruce, jak se to tvůrčí úsilí vyplatilo finančně. Avšak tchyni zůstane doma obludnost, se kterou si neví rady. Vždyť vyhodit tu hrůzu do popelnice, či se nad darem ohřát v krbu je z pohledu slušnosti ovšemže neslušné!

Ale co takhle básničku napsat a darovat někomu, nebo jen tak strčit do kapsy spolucestujícímu v metru, či ve frontě v superobchodu. Nedávno jsem zaregistroval tetu stěžovatelku ve zpravodajství, která na zvůli snad nějakého úřadu reagovala právě takovýmto způsobem.

Napsala jim totiž báseň, do které vtipně zakomponovala svou stížnost. To mi přišlo hodně vtipné. Jak vtipné to bylo pro zainteresované úředníky, nevím. A pokud to někoho zajímá, ani nevím, jak žena se stížností dopadla, leč nápad se cení!

Nemyslím, že by se mělo jednat jen o stížnost, ale právě naopak pokusit se básní odměnit třeba slečnu, či paní za přepážkou na poště, která se k našemu překvapení na nás usmála a byla milá. Nebo co básničku podstrčit své vlastní manželce, či tchyni, nebo jen tak sousedce? Ale to už bych chtěl od vás asi moc. Tak jdu sbírat nakládačky. To víte, okurková sezóna.

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz