Druhý den vyráží opět se utkat s rýčem a motykou s matičkou přírodou v nerovném boji, který nelze bezezbytku vyhrát. Leč stojí za to utkat se o svoji vymazlenou pýchu totiž vzorně upravenou zahrádku, která se zaleskne v závistivém oku sousedově či návštěvníkově. A co teprve zeleninová či ovocná a hlavně zasloužená odměna za jarní namáhavé zahrádkářské cvičení. A ocenění je na hony vzdálené produktům bez chuti a zápachu z obchodů nadnárodních korporací, které v obkroužení budují u výpadovek z měst, kam bez auta jen stěží došlapeš.

Na včerejšek zorganizovali tři studenti z Chrudimi pokojnou protestní demonstraci proti politice chrudimského senátora Jana Veleby. Píšu článek v pátek ráno, tak neznám účast ani průběh setkání. Ale mám za to, že je to poprvé, co jsem zaznamenal nějakou protestní akci, kterou a nejen proti politice organizují chrudimští studenti. I těch ostatních protestních akcí nebývá ve městě mnoho. Přitom je to normální legální demokratický institut, jak dát těm zvoleným najevo, že činí to, co se nám voličům nelíbí.

Vždyť volební období je tak dlouhé a mnozí zapomínají i na to, co slíbili, a někdy se chovají jak dobyvatelé. A účast v Chrudimi bývá mizerná. Malé město, kde si všichni vidí do talíře, nebývá výživným podhoubím pro protesty, ale ani pro podporu, či zastání se těch, které kopou mocní nebo šéfové do zadku. Vždyť říci ne, může být také pozitivní čin. Tak aby zůstal poměr sil zachován, já studentům a nejen jim, držím palce. Ať už to včera dopadlo jakkoliv.

Ivan Baborák, výtvarník