Co je jindy k vidění v květnu, můžeme na zahrádce spatřit už dnes. Ale jak někteří zlí jazykové tvrdí (toto slovní spojení je mimochodem berlička všech bulvárních a nesolidních novinářů k tomu, aby beztrestně mohli napsat jakoukoliv lež či pomluvu), že prý ještě přijdou ranní mrazíky. Dejte tedy pozor, aby naše vymazlená a urychlená budoucí úroda nepřišla vniveč.

K rychlým událostem patří také uvedení Kavárny v galerii a diskuze, která se vede o podnikání města a také o informacích, které se o tomto podnikání dostávají k obyvatelům, tedy k těm, kteří to platí. Jde jak o sbírku moderního umění, která zdobí kavárnu, tak i o samotný byznys spojený s kavárnou. Podnikání moc nerozumím, ale několikrát jsem se s podnikáním měst setkal při svých toulkách světem. Například na rušném pařížském bulváru mne překvapila sámoška, kde bylo k mání vše obvyklé, hlavně potraviny a za nízké ceny. Kdo to zařídil? Pařížané si prý stěžovali, že v centru nejdou nakoupit levně potraviny, tak se radnice postarala. Vykoupila dům a za symbolický tehdy frank ho pronajala.

Pokud naši zvolení zástupci s podnikáním v kavárenství nemají problém a zvážili pro i proti a odsouhlasili nejen nákup obrazů do městské sbírky moderního umění určené ku výzdobě, ale i zřízení kavárny, projednali to v odborných komisích, které si za tím účelem zřídili, a pokud také nechali veřejně prodiskutovat svůj záměr se svými voliči a platiči, je nepochybně vše OK. Nevím, pro kolik chrudimských nekuřáckých milců kávy je byznys města připraven. Mám za to, že v blízkém okolí už nejméně dvě zavedené soukromé kavárny fungují a vím, že si jistě nemohou dovolit takovou výzdobu. Za sebe ale tvrdím, že by sámoška v centru bodla víc.

Ivan Baborák, výtvarník

P.S. O kavárně a sbírce moderního umění která je v ní umístěna, jsem se dozvěděl z tisku až po jejím uvedení do provozu. A co bych radil já? Usmívat se, neb to sluší všem a nestojí to nic.