Ahoj. Kdo zavítá v adventní čas do supermarketů, zjistí hned několik věcí. Že, tak jako se dřív sousedi setkávali při nedělní mši v kostele, nyní, kdy se za celý rok nepotkáte se sousedem, či známým, jistě do něho narazíte nákupním košem v přeplněném a zbožím nabitém obchodu.

Leč nepokecáte. Dialogem a nacpaným košem totiž ucpáváte úzkou uličku, a štosující se fronta nakupujících, mírně řečeno nerudných, vás jistě poceluje výrazy, jež neuvádím, neb je advent. A to je čas usebrání, očekávání a prý pohody. Nevím proč to tak je, že nakonec všichni podlehneme a jdeme tam, kde mají tak nekonečný výběr od všeho, co potřebujete a hlavně i nepotřebujeme. Výběr jak cenový, tak co do kvality a designu až oči přecházejí. A protože se o prodej starají odborníci psychologové, není těžko uhádnout, že i když se bráníte a nebo si nepřipouštíte manipulaci, nakonec stejně podlehnete. S obtěžkaným vozíkem plným kravin a se zadřeným levým předním kolečkem pak odřete na namačkaném parkovišti sousedovi nechtíc auto, abyste až doma zjistili, že jste utržili stejný šrám a to jak na vašem autu, tak i na své duši. Než za týden s rozechvěním v oblasti břišní vyjíždíme znova do džungle zvané supermarket. Do džungle kde ztrácíme poslední zbytky dobré nálady i sebeúcty a to vše za papírové a kovové bankovky, které vyměňujeme za svou poctivou práci. Tedy pokud nejsme úspěšní a zatím nestíhaní tuneláři, či šmejdi, či jiní zločinci.

Při minulé návštěvě mě za rukáv chytila čtenářka mých glos. Byla milá, chválila. A že si mé sloupky vystřihuje a tak. Dmul jsem se pýchou a dělal, jako že nic a rozjařen jsem vyrazil s košíkem vpřed, ale podařilo se mi v tom aifru porazit pyramidu konzerv pro psy. Hned jsem to schytal ze tří stran: „Ty debile! Co děláš, vole?! Kam čumíš, idiote?!!"

Jak jsem koupil, tak prodávám. Inu, v supermarketu si své ego těžko naleštíte…

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz

P.S. Usmívejte se a snažte se z adventu nezešílet.