Ahoj. O tom, že je tu jaro, pochybují už jen nenapravitelní škarohlídi, lední medvědi a blbci, kteří věří na Dědu Mráze. Alespoň tedy doufám, že to chladné překvápko avizované na tento víkend nám nesežehne mrazem vše, co je vypučené i napučené.

Také mne udivuje, kolik mám okolo se odborníků na Ukrajinu a na její vztahy s Ruskem či západem. A také jsem si všiml, jaké prapodivné argumenty vytahují z rukávů a jak smělé konspirační teorie jsou ti zasvěcenci schopni plodit i rozesílat po sítích a tvářit se důležitě. Co na to já? Nic. Snad jen drobnost:

Sovětům jsem říkal od roku 1968 Rusáci. Nyní, když jsou Rusové, jim stále říkám Rusáci. Stejné metody, stejné ambice. Prostě Rusáci. Jsem šťastnej, že jsme v NATO a v Evropské unii.

Včera byl u nás chrudimský básník Jirka Rybišár, vyšla mu sbírka poezie a myslím, že překvapil. Nejsou to básničky, je to poezie. Moc mu to přeju. Dlouho jsme se neviděli, nedávno mi mailem poslal báseň s dedikaci. Obratem jsem ho využil a autorským čtením mi na Universitě v Pardubicích pomohl zahájit výstavu. A zaujal. Připravuje druhou sbírku s titulem „Báseň je hadí kov". Chci ji ilustrovat. Znovu jsem si uvědomil prostý fakt. Když je něco opravdové, tak to provokuje a mělo by se to ochraňovat. Hele, nebyl by někdo, kdo by finančně vypomohl s vydáním jeho sbírky? Ani by to vydání nestálo tolik, co záchrana fenky Rosi.

Ivan Baborák, výtvarník

www.baborak.cz